Zapomenutý čas

Zapomenutý čas

Když tak někdy do tmy večerní se dívám

mívám pocit

že jsi stejně nikdy a nikam neodešel

že jen pár tvých věcí a vlasy v hřebenu

tě zavolají zpět

že ses jen na okamžik ztratil

v zapomnění času

a ten jen chvíli přestal existovat

hodiny ale nepřestaly tlouci

střídá se den za dnem

bílá nabírá do černé

jako by už nikdy nebylo

puntíkaté a strakaté

jen ve mně

hodiny pořád stojí

a nemám sílu posunout kyvadlo

v tom čase se ztrácím a mám strach

že se rozplynu

že přestanu být

to kyvadlo nikdo nezastaví

a my se budeme dál v čase míjet