Hrobka

 

Chrám Lesa

V lese se shromáždili lidé.Kdysi našli v lese chrám a u něj vzkaz.,Tre Niom ba 2900 crese tiy har wui qa.'Dlouhou dobu se ten text snažili vyluštit, ale nedařilo se.Pak ovšem jednoho rána opilí muž našel vzkaz a pod něj napsal to, co mu říkal.Nikdo tomu nechtěl věřit. 'Opilí muž vyřešil záhadu!!!' hlásali noviny. Po tom skandálu se vědci dali do práce. Postupně opíjeli muže a ti pak museli pod text napsat, co jim říká.Říkal každému to stejné jako opilému muži.

,,Dne 4.3. 2899 se podařilo vyluštit tajenku u kamenného chrámu, který jsme nazvali Chrám Lesa.Text vyžádal mnoho let až pak se přišlo na to , že se dá vyluštit jen pod značným vlivem alkoholu.Vzkaz Chrámu Lesa nám podal předpověď.Je to heslovitý vzkaz od Niom pro nás.Poslechněte si ho:,,Následuj Niom, rok 2900, všichni v lese, již za rok."Proto žádáme všechny obyvatele ostrova Namibie, aby přišly do lesa 31.1.2899."

Noviny po celém ostrově vydali tuto prosbu.Lidé se musí dozvědět pravdu.Nebo spíš...Ten, kdo je zvědavý chce poznat to, co má být podle některých skryto.A právě dnes je 31.1. 2899.Lid z celé Namibie se nahrnul do lesa. Není jich moc, asi milion lidí.A ti všichni očekávají před hrobkou a jsou natěšeni. Div netušících lidí je na počátku éry.Nového věku.

Lidé upírají oči na kamenný chrám, čekají, kdy to začne.Vědci a archeologové jsou v prvních řadách, aby mohli prozkoumat tento neuvěřitelný jev.Lidský šepot v lese zmlkl, když odbil zvon půlnoc.Tichou nocí se nesly ty tóny zvonu v nedalekém městečku.Země se začala třást.Lid znejistěl, ale pak se otevřely ty kamenné dveře.Archeologové vešly dovnitř...

Stěny chrámu jsou pokresleny malbami.Ta největší z nich ukazuje dívku se zrzavými vlasy. Je v modrých azurových šatech. Kolem ní je pět dívek a pět mužů.Všichni černovlasý v černých šatech. Podlaha chrámu je pokreslena černomodrými spirálami.To je vstupní síň.Když projdeme do druhé síně, uvidíme deset vitrín.A v těch vitrínách je pět žen a pět mužů.Všichni jsou černovlasý s černými šaty a všichni mají rozpažené ruce.Oči mají vytřeštěné, do rtů někdo vyřezal nějaké znaky.Obličej je pokreslený černou barvou.Archeologové už ví, že to není chrám, nýbrž hrobka.Někoho, snad té dívky z obrazu.Prostoupí dalšími dveřmi.Místnost je kulatá.Uprostřed je stůl a na něm něco velmi podobné sarkofágu.Ve stěnách jsou další vitríny.V několika z nich je jídlo a pití, nezkažené, a zlato a stříbro.V jedné je kočka.Černá.Všichni postupují ke stolu.Ten sarkofág je nezvykle široký.Opatrně ho otevřou.V sarkofágu leží dívka se zrzavými vlasy, v modrých azurových šatech.Ruce má rozpažené, proto je tak široký.Oči má zavřené a ve rtech nemá žádné znaky.Ani na obličeji není žádný znak.Leží na měkkém bílém hedvábí.Archeologové jí musí ohledat.Zvláštní je, že žádný z mrtvých není ztrouchnivělý, či rozložený.Po ohledání zjistili, že má na nohou náramky.Ruce má pokreslené, to nebylo vidět, má totiž dlouhé rukávy.Ovšem ještě jednu věc zjistili.Ona leží na knize.

Když vědci vyšly z chrámu, snesly se na ně otázky.

,,Je to chrám zasvěcený bohu?"

,,Je to kostel?"

,,Není to pohanské místo?"

,,Nese to pohromu nebo ochranu?"

Vědci to nevydržely.

,,Je to HROBKA!!!!!!" zařvali.

Lid na chvíli ztichl.

,,Je tam pohřben Ježíš?"

,,Našla se tam nějaká dívka?"

,,Moment.Jak víte o dívce?"pohlédli všichni na muže, který podal poslední otázku.

,,No. Já jsem ten opilec,"zasmál se. ,,"A když jsem četl ten vzkaz, viděl jsem děvče se zrzavými vlasy a v azurových šatech."

Archeologové se na sebe podívali.I ti, kteří to zkoumali pod vlivem alkoholu, teď věděly, kdo tam může být pohřben.A přikývly na nechápající kolegy.

,,Ano.Je tam pohřbena zřejmě královna.Jelikož je sama v jedné kulaté místnosti.A ostatní jsou pohřbeni v normální místnosti společně,"odpověděl na dotaz jeden z nich.

Byla tma. A tak nikdo nevěděl, že ten, kdo se jich na tento dotaz zeptal, je černoch.Kdysi byla Namibie částí Afriky.Lidé tam byli černí.Ale teď, po tolika letech, se klima změnilo, a lidé tu jsou bílí.On byl zřejmě poslední z rodu černošského.Nechtěl slyšet víc, a proto odešel.Stále musel myslet na to, že ta královna k němu mluvila.Ona sama mu řekla, co má napsat.Byla to vidina v opilosti, nebo pravda?

,A jak se vlastně jmenovala?'ptal se sám sebe v duchu., Říkala:,Milý Dravene, jsem Niom...' Ano.Tak se jmenovala.A znala také mé jméno.' Jeho myšlenky byly čím dál víc zmatenější.On žil v chajdě v lese.Doma své myšlenky na krásnou dívku zaháněl alkoholem.Znovu se dostal do stavu, kdy se jeho chýše změnila.Kolem něj nebyl les, ale poušť.

,,Kde to jsem?"vykřikl.

U něj se objevila ta žena z hrobky.

,,Jsi v Namibii.V mém království,"odpověděla něžným tichým hlasem.

,,Letopočet?"trochu ho zarazilo, že se mu sen zdá znova.

,,Letopočet?? K čemu?"podivila se. ,,No dobrá.Neprosíš.Jen se ptáš, a na otázky by měla být odpověď.Myslím, že je to rok 850."

,,To snad .... snad .... To nemůže být pravda!"zmateně se kolem sebe rozhlížel.

,,Ale ano. Je to pravda,"usmála se zářivě.A pak, jakoby jí někdo nutil mluvit to, co nechtěla, začala křičet: ,,Už zase jsi pil! Jsi opilý jako štafle!!!Tomuhle se říká: Sestra je bratrova matka! Ty jeden ožralo!!!"

A svět se rozplynul. Nad ním stála černá sestra.Její pohled byl plný zloby a vzteky.

,,Ty se nikdy nepoučíš.Žádný alkohol.Vždyť je to břečka!"nadávala.

Ale Draven to neslyšel.Ležel jako omámený.Opilost byla tatam.

,,Slyšela jsem, jak si se ptal těch vědců,"začala po chvíli jeho sestra.

,,Nemusíš nic říkat.Vím, že tě naštvalo to, že jsem byl já ten první, který byl sice opilí, ale vyřešil záhadu.Milá Llao, nechápu, proč se o mě vůbec ještě staráš,"usmál se Draven.

,,Protože jsi můj bratr!!A ... A navíc si ještě opilec!"to poslední slovo řekla velmi zhnuseně.

,,Stydíš se za mě?"přišlo mu to k smíchu.

,,Ano!Stydím!!!"a začalo to nanovo. ,,Jsi neskutečný prase!!!Chlastáš si tady, ponožky se ti tu válí.A špinavý oblečení?Máš ho v posteli!!!"

Dravenovi to vůbec nevadilo.Je na tohle zvyklý.Po nějaké době však sestra přestala.Nemá ráda, když musí nadávat, ale ona nikdy svůj vztek neuměla potlačit. Chce udělat své sestře radost, proto jí navrhl, že se půjde projít.

,,To jsem ráda.A nekoupil bys mi pizzu s rajčaty a se sýrem?"zeptala se ho.

Draven ví, že pizza jí nejlépe uklidní.A vydal se na cestu.

Došel k té hrobce.Je stále otevřená a nikdo jí nehlídá.Teda .... hlídá.Stráže.Samopaly drží v rukou a procházejí kolem.Mají povolení spoutat, zavřít, ne-li zabít.Draven věděl, že takhle to nepůjde. Mohl by počkat do rána, kdy budou všichni unavení.Ale před několika lety se vymyslel prášek, který stráže nechá bdělé celou noc a to klidně i den.Nemá šanci.Naštěstí on byl při tom, když se ty testy zkoušely.Takže ví, že oni jsou sice bdělí, ale mají sníženou pozornost.Draven si počkal, až budou trochu dál od vchodu.Rychle tam vběhl.Nikdo si ho nevšiml.Vešel do místnosti s obrazy.Tou prošel s nemalým zpožděním.V druhé síni se moc dlouho nezdržoval.Mrtvá těla mužů a žen v té černé barvě na něj působila jako dokonalý hororový příběh.Jejich bledá tvář se zkrvavenými rty ho také moc neutěšovaly.Až v poslední místnosti se zastavil.Sarkofág je otevřený.Vědci zde zanechali nepořádek.Přišel k dívce v sarkofágu ležící.

'Niom,'myslel.

Leží tak klidně.Rozpažené bělostné ruce s vyhrnutými rukávy mu ukazovaly starodávný text.Znaky se daly jen těžko přečíst.Ale přesto v nich poznal slova :Thee Niom ich so ... Niom frass thee joul .... Niom Eetha. Rychle si je zapsal na papír.Zpod těla vykukovala napůl vystrčená kniha.

,,Zpropadená chásko archeologů! Nemůžete mrtvé nechat v klidu?"ulevil si.

Knihu zastrčil ... A znovu vystrčil. Může tam být něco důležitého. Ale to se v tom případě nesmí dostat do rukou těch krys archeologických.Vzal jí a schoval do polštáře, na kterém spala mrtvá kočka.Vrátil se k dívce.Narovnal jí rukávy.Položil tak, jak si ji představoval.A odešel.Tedy... Vlastně chtěl odejít. Kdyby se velké kamenné dveře znovu nezavřely.

,,Co ... ? Co ...? CO se to ksakru děje?"slova vyšla z jeho úst s tak panickým podtónem, že to bylo až k smíchu.

Třesení ustalo a Draven zůstal uvnitř.Začal prohlížet dveře.Nic nenašel.Vrátil se proto k Niom.Opatrně se přehraboval ve věcích ve vitrínách.V jedné nalezl nádobu s vodou a vedle ní misku s ovocem.Obě dvě věci jsou nezkažené.V druhé vitríně , pokud ho pohled neklamal, byla nádoba s pivem a miska s kusy masa.Třetí prohlubeň byla s kočkou. Čtvrtá mu dala džbán s vínem a talíř s bochníkem chleba.Pátá a poslední vitrína je plná zlata a stříbra.Náramky, peníze, šperky a jiné ozdoby.Sarkofág ležel na kamenném stole.Když si ho Draven prohlížel, našel tajnou skrýš.Šuplík nebo co to je.Nedal se otevřít, ale uprostřed něj byla díra ve tvaru spirály.Hned poznal, že podobnou věc viděl ve Zlaté a stříbrné vitríně, tak jí říkal.Hned skočil pro předmět válcovitého tvaru vyřezané do spirály.Zastrčil ho do díry a šuplík vyjel.V něm byly všechny potřebné věci: tužka, papír, látka, měkká podložka, hrneček, malý talířek, vidličku, nůž, lžíci a ...lahvičku s jedem.

Dlouhou dobu obcházel všechny místnosti.V té místnosti, kde bylo deset mrtvých černě oděných lidí našel v podlaze uvolněnou kachličku.Pod ní bylo deset prstenů.První byl s rubínem, druhý s ametystem, třetí měl citrín, čtvrtý tygří oko, pátý byl s tyrkysem, šestý s karneolem, sedmý si vzal k sobě achát, osmý měl jantar, devátý jaspis a desátý topaz.Nechal je tam ležet a prohlížel dál.Ve vstupní místnosti viděl jen pouhý zub.Asi ze lva.Vrátil se do místnosti se sarkofágem.Pochodně v síni pomalu dohořívaly.

,,Budu si muset připravit svíčku a spaní.Jsem docela unavený,“řekl si v duchu a vykonal to.

Ještě než ulehl se však trochu pozastavil.Něco si rozmýšlel.

,,Dobrou noc Niom.“

A šel spát.

Sen se stává skutečností.Ty ležíš na zemi, ale měl by si ležet v královské posteli.Najednou tě něco pálí do očí.A navíc slyšíš nějaký zvuk.Probuď se, Dravene.Vzbuď se!

Pochodně znovu svítí.Divné je to.

,,Dobré jitro Niom.Vyspala ses dobře?“řekl si pro sebe.

Sarkofág byl zavřený, kdyby nebyl, viděl by , že se ruka dívky v něm pohnula.Když odešel do vstupní síně prozkoumat vchod.Dívka tichoulince zašeptala:

,,Ještě ne.Musíme mít důvěru.“

Vrátil se do místnosti.Byl hladový a měl žízeň.

,,Dovolíš-li, napiji se a najím od tebe.Dík,“řekl a pak si uvědomil, co udělal.

Mluvím si sám pro sebe! řekl si v duchu.Napil se a najedl.Možná, že to zní divně, ale Draven se v tu chvíli nudil.Vytáhl schovanou knihu a otevřel ji.Bylo v ní spoustu znaků, kterým nerozuměl, ale jak pil, tak je pomalu začínal chápat. Povídaly něco o životě jedné dívky, která hledala krále.Pil to lahodné pivo. Opilost ho po několikáté poslala do světa snů. Dívka před ním se smála, i když měla písek z pouště úplně všude.

,,Proč vždycky, když se napiju, jsem tady a mohu číst tvým jazykem?“Dravenovi to lezlo krkem.

,,To není můj jazyk.Je to jazyk národa, kterému vládnu.Jazyk Namibie,“usmála se.

,,Nechápu jednu věc,“zamyslel se.

,,Povídej,“vybídla ho něžně Niom a lehce se ho dotkla rukou.

,,Já jsem z Namibie.Kdysi to byla země připojená k bájnému kontinentu Afrika.Lidé tam byli černí jako já.Já patřím mezi poslední černochy.A ty říkáš, že je tohle Namibie?Tak proč nejsi taky černá?“ Už to v sobě nemohl zadržet.

Niom na něj pohlédla.On neviděl v jejích modrých očích nenávist, zlobu nebo něco takového.On tam viděl úzkost. A žal.

,,Omlouvám se.Nechtěl jsem na tebe takhle vyjet,“zahleděl se jí do očí.

Bylo mezi nimi ticho.A než Niom promluvila, uplynula dost dlouhá doba.

,,Já jsem také z Namibie.Můj národ je černý.Můj průvod a já jsme bílý.Nevím proč, ale narodily jsme se tak.Považují mě za ….“ A to už Draven neslyšel.Opilost vyprchala.

,,Za co tě považují?“rozkřičel se.

V rychlosti otevřel sarkofág.Tak krásná, jemná a bílá.Prý královna? Namibie.

,,Proč vím, že tohle se mi nezdá?A proč tu tak lehce a čistě ležíš a spíš?“mluvil na ní.

Díval se na ní dlouho.Nedokázal uvěřit, že tu leží.Něco ho k ní táhlo.Ale ať to je cokoli, jeho to nedostane.Pro dnešek bylo pití dost.

,,Dobrou noc, královno Namibie.Niom,“zašeptal a lehl si.

Zavřel oči a usnul.Kdyby ho však jeho opilost tak neunavila, mohl by slyšet tichou odpověď z úst té dívky.

,,Eetha.“

Sen se stává skutečností. Ty ležíš na zemi, ale měl by si ležet v královské posteli.Najednou tě něco pálí do očí.A navíc slyšíš nějaký zvuk.Probuď se, Dravene.Vzbuď se!

A znovu otevřel oči.A znovu je v té místnosti.A místo aby sáhl po vodě čisté a průzračné jako led, sahá po láhvi plné krvavě rudé tekutiny.Víno mu sice moc nejede, ale aspoň uvidí ženu, která je tak zvláštní a tak jiná než ostatní.

,,Tak na tebe, Niom!!“pořádně to zapil nejméně deseti velkými doušky.,,Škyt!To je ale do…dopt…dobrota!Ha ha!!!“

Pil jako by už nikdy v životě pít neměl.A pak se to znovu stalo.

,,Vítáme tě cizinče,“slyšel deset hlasů mluvit najednou.

,,Kde je Niom?“zeptal se pěti žen a pěti mužů.

,,Tady!Nemusíš je otravovat,“zasmála se zářivě Niom.

,,Kde jsme to skončily?“otočil se na ní.

Už tak bílá pleť zbledla ještě víc.Do očí se jí nahnaly slzy.Na čele se zaleskla kapička ledového potu.A ruce upustily listinu.Draven se k ní rozběhl.A chytl jí když se jí oči protočily.Spadla do jeho náruče.Průvod k ní též přiběhl.

,,Musíte dojít pro vodu!“zařval na ně.,,Rychle!!!Ztrácím tep!!!“

Byl v šoku.Zatímco se průvod rozeběhl pro vodu, Draven na ni lítostivě hleděl.

,,Omlouvám se ti, Niom,šeptal.

,,Modlitbičky nepomůžou.Ani ta tvoje hloupá voda.Její dny jsou spočteny.Moc dlouho už nevydrží.A nedivila bych se, kdyby to vzdala.Ale ona je bojovnice.Ji jen tak něco nesloží.Na svoje novodobý triky zapomeň.Jí pomůže jenom dech.Darovaný ze strachu, ne z lásky,“radil někdo.

Draven se na tu osobu obrátil.Před ním stojí stařena černá od hlavy až k patě.Na hlavě má bílí šátek.Tělo má v černém hábitu.Na čele má nějaký znak.

„Kdo jsi?“otázal se jí.

„Já jsem Sherrion.Žiji dlouho pod kletbou šamanů.Musím říkat jen pravdu.Lež by mě zabila,“usmála se na něj, ale tak nějak křivě.

Draven nemá žádnou jinou možnost.Co k ní doopravdy cítí?Jen ne lásku.Tu snad ne.A políbil ji.

Sedí u sarkofágu.Oči má vytřeštěné.Ruce se třesou, i když je má položené. Na tváři se lesknou čáry od slz a potu.Víko se samo od sebe odklopilo. Tělo se zvedlo.A z výšky pohlédlo na muže.

„Draven, zoo rahi se bar in toboli are sant. Noi se har phesir non ma qua,“ promluvila tiše.

„Ner…ner….j-á…nero-zu-m-ím.Já..ti nero-zumím,“šeptal tiše a snažil se nepřemýšlet nad tím, kdo na něj vlastně mluví.

Alkohol ho přivedl do toho světa. Nikdy si nemyslel, že by mohl něco takového zažít, ale… Kdyby mu to někdo řekl, nevěřil by. Vždyť je sám zavřenej v hrobce!

„Ale rozumíš, jenom mě nechceš slyšet,“ odpověděla dívka.

„ Ty jsi mrtvá!!! Bez zjevné známky života.Myslím, že tohle je jen další halucinace z vína, které jsem pil,“ řekl jí.

Proč si vždy přál, aby žila? Teď když se tak stalo, toho litoval.

„Ne, já žiji. Stejně jako ty,“odmlčela se.

,,V tom případě jsem mrtvý!!!A nech mě nepokoji!!!“zařval a snažil se zvednout.

Zesláblé ruce a nohy nemohly unést tíhu jeho těla.

,,Dravene, ty jsi právoplatný král pouštní země. Neboj se a přijmi svůj osud,“ zopakovala Niom smutně.

,,Já nechci!“mluvil tak zoufale.

,,Kdysi jsi četl v té knize. Ta dívka měla osudem dáno, že bude cestovat staletí i tisíciletí jenom, aby našla krále. Myslíš, že jí to nevadilo? Miluješ Namibii jako nikdy nikoho ve svém životě. Láska k vlasti tě sem přivedla,“naléhala.

,,Láskou k vlasti? Vždyť ty mi tady říkáš, že jsem král! A že musím vládnout Namibii!Tvé Namibii!Já nemůžu!“mluvil na ni.

„Já nechci.“

,,Jestli to tak cítíš, tak dobře. Můžeš jít,“ řekla.

Draven se zvedl a prošel síní.V předsíni stálo těch deset mrtvých lidí. Tiše si něco mumlali. Před bránou se zastavil. Má se vrátit do světa, kde jsou lži a přetvářky? Má se vrátit do světa, který je proti lahodnému moku, alkoholu? Chce vlastně žít jako dřív? Má možnost být ve světě, jenž by mu plnil jeho sny a tajné touhy.

„Niom? Přijímám,“otočil se na ni.

Niom se rozzářila a vrhla se Dravenovi do rukou. Druhové poklekli a svoje modlitby zesílily. Ženy přitom střídavě zvedaly ruce k oblakům a k zemi. Zesilovaly čím dál víc. Už se to skoro nedalo vydržet.

A pak bylo ticho.Ticho tak tíživé, že Draven raději pohlédl do Niomyných očí. Hleděly na něj tak šťastně, že jen blázen by odolal. Konečně ji mohl políbit. Lehce se dotkl jejích úst. Polibek chutnal sladce a jakby ne, když Niom miloval! Jenom kvůli ní přijal to podivné pozvání do Namibie. Líbali se dlouho...

„Králi světa, pane Namibie,

Přijměte světlo, končí rebelie.

Láska vás přivedla,

Láska vás vrátí.

Až přijde po cestě,

Kterou to světlo chrání,

Láska se rozzáří,

A život změní.

Buď králem naším, pane Namibie,

Láska tě přivedla, paní rebelie.

Vstup do chrámu,

Staň se králem.

Láska tě obklopí.“

Velkolepý chrám. Z písku a kamene je schovaný v lese. Když Draven vstoupil do chrámu, přepadl ho doopravdy krásný pocit. Za celou tu dobu, co souhlasil s tím, že bude králem, Niom neviděl. Pokusil se nevnímat tu touhu, která ho nutila na ní neustále myslet. Jde dlouhou uličkou k postavě stojící u sochy nějakého boha. Přišel k ní a poklekl.

„Jsem zde a jsem připraven být králem,“ řekl podle tradice, jak mu pověděli lidé.

Postava se otočila a on uviděl Niom. Na hlavě měla nádhernou korunu, v rukou držela nádherné řetězy.Teď už znaky na jejích rukou přečetl.

„Niom Eetha*,“zašeptal.

Beze slov mu kolem krku zavěsila ty řetězy. Na hlavu položila korunu. A pak...

„Lehni na stůl,“přikázala.

Položil se a ona mu začala tetovat ruce.

„Až budeš bojovat, ruce tě ochrání. Až budeš objímat, ruce zjemní. Až budeš škrtit, ruce se sevřou. Bez rukou by jsi byl slabí,“odříkávala Niom.

Když ho dotetovala, oblékla ho do dlouhého rudého pláště.

„Jdi, králi,“oslovila ho.

Ale Draven nemohl odejít. Vždyť on jí miluje!!! Myslel si, že s ní bude žít! Ztratit jí? Ta otázka nepřipadala v úvahu. Když si vzpomněl na jeho domov, nevybavilo se mu nic. Jen hrobka schovaná v lese. A dívka, která mu radila, co napsat. Tehdy jí ještě neznal. A v hrobce...to jí poprvé spatřil před sebou. Nepřipouštěl si to, ale už tehdy její ústa ...její oči byly tak známé a tak krásné!

„Já nemohu odejít,“otočil se na ní.

„ Musíš jít. Neměj strach, králi. Lid tě bude milovat,“ řekla mu.

„Já nechci jít sám. Ty půjdeš se mnou,“ odpověděl.

Podívala se mu do očí.

„Cítím cit v tvém hlase. Proto nesmím jít.“

To už nevydržel. Přišel k ní a objal.

„Říkala si, až budu objímat, zjemní. Já si přeji, aby si šla se mnou,“šeptal.

„Nemohu Dravene. Myslíš si, že víš, co je můj osud. Já . . .“

A v tu chvíli se sesunula na zem.

„Co ti je Niom?“ zeptal se jí.

„Já. . . já . . . Můj osud bylo tě najít a přivést.Hledám krále.A ty jsi král. Já sem přivádím nové krále. To víš, ale nevíš, že já jsem ta, která musí přinést oběť mrtvým králům. Postav mi hrobku, ať ukojíš jejich chtíč. Můj průvod ať jde se mnou. Hlavně miluj svůj lid. Miluj ho a nikdy se nevzepři bohům. Dopadnul by jsi jako já. A...věř, že tě taky miluji... udělej to pro mě.A teď už musím jít,“řekla klidně a zavřela oči.

Naposled jí vtiskl polibek na její už bez hybná ústa. Vzal jí do náruče a odnesl ven. Nechal vystavět hrobku. Se třemi místnostmi. Do první dal její obrazy. Do druhé dal její průvod, který znetvořil, aby její krása vynikla naplno. Do rtů jim nechal vyřezat znaky.Oblékl je do černé. Do třetí dal ji. Položil do sarkofágu a upravil ji jako královnu. Do hrobky uložil všechny její věci. Kočku, která značila její samostatnou osobnost. Do místnosti s průvodem schoval deset prstenů. Pod Niom dal knihu, ve které byl zapsán její život. A nakonec vložil do první síně zub ze svého náhrdelníku. Na znamení, že král tuto místnost navštívil. Zapečetil ji a ještě dlouho poté stál před vchodem. Přemýšlel, zdali ještě někdy ve svém novém životě nalezne někoho takového, jako byla Niom. Její přítomnost mu bude chybět. Ve svém životě vždy hledal lásku a teď, když jí konečně nalezl, mu odplula do končin, kam má každý právo jen jednou. Nakonec pro něj přijeli sluhové.

„ Sbohem, Niom Eetho, královno králů,“ zašeptal naposled. „A má jediná lásko.“

Píše se rok 4899. Malý ostrov v tak už zmodernizovaném světě vystavuje svoje ocelové chlouby. V posledním kousku nefalšované přírody, v lese, se objeví chrám. Nikdo o něm neví. Až jeden uprchlík přesně na Silvestra se schová před roboty právě v jeho místností. Chrám se však uzavře. Žena v sarkofágu je tak krásná, že se zamiluje.

Sen se stává skutečností. Ty ležíš na zemi, ale měl by si ležet v královské posteli.Najednou tě něco pálí do očí.A navíc slyšíš nějaký zvuk. Probuď se, nový spasiteli, probuď se, králi Namibie!!!!

*⁾Niom Eetha-Nijom Éta

---