Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa větrném dešti...
22. 03. 2009
0
0
477
Autor
Zdeněk
Na větrném dešti v domku sivém,
prach jisker slunce tiše skomírá,
za dubnovým stolem celá v bílém,
stařenka se lokty opírá.
Z omamného dechu v mlze ranní,
ji vycházela ústy sněná tvář,
věštila mi osud vlhkou dlaní,
hýbající vrásky odčítaje snář.
Dívám se do modrých světel zrakům,
jejímí veršemi jsem si jist,
do skleněné misky k loji ptákům,
dávám svědomí své křídlům číst.
Za průzračným nebem tma hltaje,
hvězdy světel lžimi uťaty,
stařenka za stolem umíraje,
sněná tvář lepí dech na paty.
Kolikrát prach slunce za mrak skomíralo,
zlatý zvon na štěstí nestačí.
Ozvěna dech na strop nadýchalo,
sněnou tvář jsem už nik nespatřil.
prach jisker slunce tiše skomírá,
za dubnovým stolem celá v bílém,
stařenka se lokty opírá.
Z omamného dechu v mlze ranní,
ji vycházela ústy sněná tvář,
věštila mi osud vlhkou dlaní,
hýbající vrásky odčítaje snář.
Dívám se do modrých světel zrakům,
jejímí veršemi jsem si jist,
do skleněné misky k loji ptákům,
dávám svědomí své křídlům číst.
Za průzračným nebem tma hltaje,
hvězdy světel lžimi uťaty,
stařenka za stolem umíraje,
sněná tvář lepí dech na paty.
Kolikrát prach slunce za mrak skomíralo,
zlatý zvon na štěstí nestačí.
Ozvěna dech na strop nadýchalo,
sněnou tvář jsem už nik nespatřil.