Zimní zamyšlení

Zima končí, nekončí přísun špatných zpráv, jimiž nás věrozvěsti světové krize štědře obdarovávají ze svého "hrnečku vař", zapomenuvše zaklínadlo, kterým by proud té horké kaše zastavili. Kdyby chtěli, ale o tom až příště, v zamyšlení ekonomickém, či politickém, nebo snad ještě lépe v úvaze globálně-ekonomicko-politické.

Dnes bych rád zmínil skutečnost, že jak v letech tučných, tak i v těch hubených musí obyčejný člověk řešit své obyčejné starosti všedního dne. A tak, vedle dobývání svého vezdejšího chleba, střetává se muž při směrování svého života, budování kariéry a hledání identity i s problémy při pořizování si harému.

Nechci hovořit o věcech obecných, jež lze shrnout do konstatování "buď na to máš, nebo na to nemáš", ať již ve významu faktickém, či přeneseném, lapidárně parafrázovaném hlasem ulice "buď máš koule, nebo nemáš"...

Chci zde dnes "vypíchnout" jediný aspekt, a to naléhavou otázku, kolik hlav by takový harém měl mít, aby plně odpovídal potřebám moderního středoevropského muže a podmínkám naší transformující se ekonomiky a upevňující se demokracie. Cest se nabízí mnoho, od prostého hromadění "fyzické krásy", přes akcentování ekonomických hledisek, ústící v co nejpečlivější výběr adeptek mezi top manažerkami v nejvyšší příjmové hladině, až ke krajním rozhodnutím některých monogamních excentriků, ti ale jakožto statistická odchylka nepadají říkaje "na váhu".

Osobně se přikláním k tomu, co ve své "Studii uzavřené mysli" říká akademik Valdeburžij Molnija z rižského Institutu interpersonálních vztahů. (I když nesouhlasím s užitou metodikou výběru.) Na základě dlouholetých výzkumů uvádí ve zmíněné studii jako ideální počet hlav moderního harému číslo 30. Ano, ano, ano... již slyším rozhořčený křik radikálních feministek a aktivistek emancipačních hnutí přítomných na zdejším ctihodném fóru. Křik, že třicet žen je výmyslem chorého šovinistického mozku!! Námitky, že k dokonalému pohodlí a spokojenosti muže a k saturaci jeho ekonomických potřeb plně dostačí nejvýše pět průměrných žen, či dívek! Tyto námitky odmítám jako liché. Naivní představy těchto dam patří pohříchu opět k excentrickým a platí zde již zmíněné o statistické odchylce.

Nicméně, a v rámci objektivity, zde nemohu nezmínit názor profesora László Kovácze, působícího v současné době na kodaňské Královské universitě. Proslul, jak mnozí víte, kontroverzními aplikacemi Freudovské analýzy při léčbě vrozené imbecility. Profesor Kovácz uvádí číslo 20, aniž kdy vysvětlil, jak k němu dospěl a jeho "dvacítka" je tudíž podepřena pouze vahou profesorovy autority akademických kruzích.

Nemohu již, s ohledem na omezený prostor, zmínit další kapacity evropské i světové úrovně, konstatuji ale, že i ony oscilují mezi dvacítkou a třicítkou. To by mohlo býti vodítkem pro všechny, kteří se ještě úplně nerozhodli a hledají indicii, nápovědu, inspiraci pro budování vlastního harému. Správný "počet hlav" v něm povede jistě ke spokojenosti jeho majitele. Nebude snad příliš troufalé, vyjádřím-li závěrem naději, že takováto spokojenost jako dílek skládačky, či jako zrnko účinného léku, vedle pracovních úspěchů etc. etc., může z celospolečenského hlediska přispět k zažehnání současné krize. Vždyť jen spokojení lidé budou mít dosti sil zvolat "hrnečku dost!".

Haxo Angmark