Můj Bůh

Nechť prosím bere laskavý čtenář tento článek jako moje ( a jenom moje ), filozofické zamyšlení, nad otázkou náboženství, jeho vzniku a významu pro člověka...Vím, že tento článek nezmění svět a opravdu to není jeho cílem. Je to, prosím pěkně, jen můj názor.... 

K čemu tedy vlastně člověk potřebuje náboženství ? Kde se bere ta touha věřit v NĚCO...?

Hned v úvodu podotýkám, že nemám v úmyslu psát jakýsi hanopis církve. Já si dovoluji pouze přemýšlet. Bez předsudků, upřímně a s čistým srdcem, protože nejsem atheista ! Jsem věřící člověk ! Ovšem odmítám věřit tomu, co o Bohu napsali lidé, co nám předepsali k dodržování a za co nás ( lidé ) hodlají trestat, ve jménu Božím...Tyto středověké „ móresy“ rozhodně odmítám...! Moje představa o Bohu je nejbližší církevní představě o Duchu svatém...Duch, superinteligentní Universum, které řídí běh vesmíru a naše životy, které nikdy neuvidíme, ( stejně jako Boha ), nikdy nepochopíme, ( stejně jako Boha ) a nikdy nepřekonáme, ( stejně jako Boha ).

Myslím, že zásadní otázkou je, zda náboženství existuje proto, že existuje božstvo, nebo proto, že potřebujeme aby existovalo božstvo ? Tady se dostáváme trochu do problémů, protože žádné božstvo nebylo nikdy v lidské historii jednoznačně dokázáno a mimo veškeré pochybnosti potvrzeno... 

Pokud se budu věnovat „našemu“ náboženství Starého a Nového zákona, pak jistě existují záznamy o tom, že například Mojžíš se setkal s Hospodinem a i jiní patriarchové, ( Adamem počínaje ), stáli Stvořiteli tváří v tvář...Ježíš Kristus se tu dokonce narodil a chodil po tomto světě, jako Boží syn, čili - bůh...Nezbývá nám tedy nic jiného, než naslouchat prorokům a věřit tomu, co hlásají...

Máme tu Bibli svatou, evangelia apoštolů a texty církevních otců. K tomu nějakou tu relikvii, čili zaručeně pravý ostatek nějakého svatého, asi tak náklaďák třísek z kříže Kristova, Turínské plátno a legendy o Mariánských zjeveních....

Proti tomu stojí zhruba stejné množství textů ( přes zdrcující likvidační úsilí církve ), potvrzujících, že Ježíš byl sice výjimečným mužem, nadaným a vzdělaným, ale přesto „jen“ člověkem ! ( Jak krásně potvrzuje sám papež Lev X., v 16 století, slavnou poznámkou : „Slouží nám dobře, ten mýtus o Kristovi...“ ). Máme nedávno nalezené svitky, které hovoří o počátcích církve trochu jinak, než je nám kázáno. Máme tu gnostická evangelia, která nebyla církví uznána jako „pravá“ a zůstala nám jen ta oficiální, kterými jsou Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo. To jsou evangelia, která hovoří o Ježíšově božství a proto byla vyzdvižena. Ostatní – Tomášovo „tajné“ evangelium, Filipovo, Máří Magdalény, Petrovo, Apokryf Janův, Evangelium pravdy atd..., to všechno bylo zavrženo a označeno za kacířství.

Jak typické a směšné....Když si představíme, jak těžko se křesťanství rodilo a jak čisté to bylo učení ve svém počátku ! Pak ale přišli lidé - církevní „otcové“, kteří řečeno dnešním jazykem, transformovali náboženství k obrazu svému....

Začalo to už roku 180 n.l. , kdy byla ustanovena jednotná věrouka, jednotný model víry a vše ostatní bylo zavrženo...Kdo nejde s námi, jde proti nám a skončí v ohni pekelném ! Zajímavé je, že v původní verzi Markova evangelia není ani slovo, o zmrtvýchvstání a nanebevzetí Kristově ! Tato, pro církev tak zásadní, událost byla dodatečně dopsána v „Matoušovi“ a „Lukášovi“ o nějakých 60 – 70 let později...!

Nový zákon – tento zásadní text vznikal „uměle“ 200 let, až do roku 367, kdy nastala konečně shoda na textech, které jej tvoří. Vše ostatní bylo kacířské a zločinné !

 Neuznané texty, ( rozuměj – lidmi neuznané  ), byly páleny a ničeny se zdrcující vytrvalostí.  

Proč ? Inu protože Kristus podle nich nebyl Boží syn, nýbrž potulný, skvělý kazatel, který hlásal život v chudobě a lásku k bližnímu svému...!

Ježíš vůbec neměl v úmyslu nás spasit a zbavit nás hříchů. Vedl nás k duchovnímu poznání ! Aby se člověk stal lepším, vzdělanějším a nestal se otrokem své touhy po majetku, neboť ta vždy vede přes nespravedlnost, křivdy a často i zločiny....!

Ovšem mohla církev ( jako organizace ) postavit svou existenci na těchto principech ? Jistě že nemohla , protože tyto principy hovoří přesně proti tomu, čím se církev stala ! Mohla chtít, aby se lidé stali vzdělanějšími ? Vyloučeno ! Prohlédli by hru, která byla rozehrána...

Pravda o Ježíši a jeho učení musela působit zakladatelům bezesné noci a těžký bolehlav....

Ježíš kázal o nalezení boha v sobě samém a to se církvi vůbec nehodilo a nehodí dosud. Přes všechny krásné řeči a někdy i chvályhodné činy, je církev totalitní organizací, která vykonstruovala božský obraz Ježíše Krista a zneužila jeho myšlenky ve svůj prospěch !

Ježíš nesměl být obyčejným kazatelem ! Musel být něco zvláštního, něco nadpozemského, za čím by prostí lidé šli ! Musel být syn Boží...! A „jeho“ církev se tak stala jedinou, pravou cestou ke spáse....Kdo hledá jiné cesty, kdo „ nevěří“, budiž zatracen a pronásledován !.

Vůbec nic z toho, co dnes církev hlásá a praktikuje, nebylo součástí víry bezprostředních Ježíšových posluchačů...Církevní otcové odvedli perfektní práci, to jim nelze upřít, ale bylo to zneužití výjimečného člověka a jeho učení.... 

Člověk má prostě potřebu věřit, modlit se, házet své chyby na někoho jiného, ( Pán mne nevyslyšel ) a doufat v pomoc něčeho nadpřirozeného, co má moc nad všedními starostmi lidskými, ( proto se modlíme a doufáme ).

No řekněte sami...Dá se tomu odolat ? Dá se nevyužít této základní lidské potřeby – potřeby víry ?

Otázkou zůstává, zda lze žít bez víry...Osobně si myslím, že ne ! Je jistě dobré pro člověka v něco věřit. Myslím dokonce, že je dobré věřit v Boha, ( aby můj text nevyzněl jinak než je zamýšlen ). Věřme v Boha a modleme se k němu, protože se nám uleví v našich trápeních. Ale zůstaňme s Bohem sami ! Ve svých duších a ve svém nitru. Chtějme být lepšími, rozumnějšími a laskavějšími...Ovšem není nutné dávat svou víru na odiv, není nutné kárat jiné, nebo dokonce trestat...A už vůbec není nutné okázale kráčet v neděli dopoledne do chrámu, poslechnout si kázání o hladovějících dětech a pak spokojeně zasednout k nedělní kachně....

Můj Bůh je můj a nikomu do mého vztahu k němu nic není. Můj Bůh nepotřebuje do nekonečna se opakující rituály, nepotřebuje sebemrskačství a ohnivé meče ! Můj Bůh má rád diskusi a má smysl pro humor, takže spolu můžeme rozmlouvat...Můj Bůh není všemohoucí a o některé věci se prostě musím postarat sám...Můj Bůh mi rozumí a zná všechny moje chyby, proto se mu nemusím zpovídat...

Můj Bůh je můj přítel – můj nejlepší přítel...Taková je moje víra, takové je mé náboženství....