Jako ryba

P jen zakroutí hlavou.
"Dobře jak si přejete. Vykládejte,co je nového? Cítíte se už líp.?"
"Nic. Nic není nového. Líp se necítím,začínám si zvykat."
"Přemýšlel jste o tom o čem jsme se bavili minule?"
"Jo, přemýšlel. Měl jsem nachystanou i odpověď, chtěl jsem vám říct spoustu věcí k tomu, říct všechno v čem jste neměl pravdu, ale …." P se odmlčel.
"Ale neřeknete." pokyvuje při tom hlavou "Mám snad hádat? Myslíte, že by to pro mě bylo strašně těžké, najít to, v čem vy se mnou nesouhlasíte? Nesetkáváme se dnes tady poprvé, nebylo pro mě nijak těžké to uhodnou, už vás přece trochu znám, a možná nejen trochu. Nebudu hádat. Jen bych vám měl zase zopakovat po několikáté to samé. Ale to také neudělám, protože vy víte, co by to bylo. Dokud nepřijmete několik zásadních faktů existence, nikdy se vaše pocity nezlepší. Právě proto jsem vám dal minule o tom přemýšlet, ale nechcete mi říct váš závěr. Takže první otázka zní proč mi to nechcete říci; druhá jaký váš závěr je."
P povzdechl, nadechl se znovu.
"Nemůžu vám to říct. Ne že bych nechtěl, ale nemůžu."
"Proč."
"Protože je všechno jinak."
"Jak jinak."
"Jinak než by se mohl zdát." P se znovu nadechl a začal pomalu, ale plynulým jasným hlasem povídat "Ráno, když jsem se chystal sem, prošel jsem kolem akvária. Víte mám malé akvárium, opravdu malé, takové kulové pouze na několik málo litrů vodu s několika rybami. Ty rybky vždy, kdy mě spatří začnou být strašně neklidné, plavou hbitě podél skla nahoru a dolů, těší se že dostanou nakrmit. Uvědomil jsem si, že jsem pro ně něco jako bůh, který určuje, kdy dostanou najíst, který když rozsvítí v pokoji nebo zhasne, jim určuje kdy půjdou spát, který rozhodne, kdy dostanou novou, čerstvou vodu do svého světa, který rozhodne, jak velký bude jejich životní prostor. Ty rybky mě uctívají, ty rybky čekají na mě, aby něco dostali a nebyly hladové.
Uvědomil jsem si, že jsem skoro jak ta ryba. Žiji také pouze nějakém prostoru, v kterém se pohybuji sem a pak zas tam. Že taktéž stále na něco čekám, že dělám věci, které dělat nechci, protože mě nebaví. Možná i ty ryby by nechtěli být tak v malém akvárku,možná i ty rybky by chtěli krmit pokaždé, když projdu kolem, možná čerstvou vodu by chtěli každý den, ale ony ví na koho mají být naštvané, před kým mají být uražené. Ony ví, kdo je jejich bůh. Ale já nevím, kdo je můj bůh. Rozumíte mi? Cítím se jako ryba, nemohu změnit prostředí a když ano byl bych na suchu. Co se stane s rybou na suchu? Chci vědět kdo, a proč za tím vším stojí? Rozhlížet se kolem sebe a čekat, že něco uvidím…to nemá smysl..... Rozumíte mi teď,proč vám to nemohu říct?"
Hodiny v rohu místnosti klapaly do ticha. Ani jeden se na sebe nedívaly.
Druhý se nadechl, podíval se na P a nejistým hlasem promluvil.
"Ty prášky berete?"
P, dívající se nepřítomným pohledem do stěny, pokývl.
"Dva denně?."
Opět pokývl.
"Odteď zkuste brát tři denně. Uvidíme, třeba tyhle myšlenky vás pak přejdou."

Hodiny v rohu, do ticha tikají.

---