Pozadu žít si včas

POZADU ŽÍT SI VČAS

Chtěl bych se vypovědět z paranoi

Ale vše mě neustále předbíhá.

Ono něco ve mně záhy střídá něco jiného.

Na chvíli nepoznaného ale pak již tak známého

Několikrát a tisíckrát opakovaného.

Peklo a bůh zůstane peklem a bohem na vždy

V duších lidí různě uloženo,

Ale pocit střídá pocit ,myšlenka myšlenku

A člověk od člověka,je ztrácí či nachází jindy a jinak

Naštěstí pro nás.

Naštěstí pro nás zítra vyjde známé slunce,na známém místě

A oslní všechny kteří si to budou přát

Jsem odsouzen toho všeho být součástí,

Však pramálo schopen cokoli změnit

Cokoli co mě přesáhne svou působností

Chtěl jsem se vypovědět ze splínů šedých dnů

Však jsem zahlcen dny včerejšími a předvčerejšími

A přitom neustále v soukolí věcí přítomných,a v mžiku minulých

A tak mě napadá že slunce které snad zítra vyjde

Pro mě vyjde až pozítří,či možná později.A nebo vůbec ne.