Za vůní planých růží vkrajině oceláren

Stejně tak nazí

dnes jako včera

dvě plachá  těla

tou vernisáží

proplují

bez závaží

z galejí

utečenců

a klasy

sťaté

srpy

ženců

jež uvěznily

do stodoly

a k nebi

pnem se

jako stvoly

jak propaganda

na praporcích

jak potopené

lodě v docích

po trasách toužíme

po mapách mořeplavců

po slavných arií

po štěbetání

vrabců

puzeni neklidem

pro klid

jež čiší z chrámu

sát nektar

ze svatyně

zhojit

se po balzámu

ze sněti

a neštovic

vše má svůj rub

a líc

pramen

i vyústění

k moři

po vzoru plachetnic

za vůní

planých růží

dehtu

v krajině oceláren

tak jako slévač

sklánět hřbet

jak zločin

pod talárem

být ukryt

v tobě

v slově nevyřčeném

vzdor mdlobě

době umlčené

pod svobodou

i pod režimem

to břímě

času

hynem

básnící

snílci

naivní

Daniel

Tě našel

Ve výhni

Tam kalíš břit

Čepele

A lázeňské koupele

Vznešené stesky

Kolonád

Pojď budeme si hrát

Na schovávanou

Ztrátu

I nalezení

Na prázno mělčin

Na hlubiny

Na souznění