Herák a láska

Ona - vysoká blondýna,

v koženém kabátku prochází ulící, zklamaná

a on? Zmatený melancholik, nikdy však bez úředního úsměvu

snad dítě slunce, země - květin?

S vlastními názory a problémy,

jež utápí v alkoholu.

Rozdává smích, každému co potká,

herák trávu, kokain i pervitin,

ona však stále svou důvěru v něj vkládá,

propadla ttěm hlubokým očím.

Černá kabátek v dešti se leskne,

a není kdo ruku by podal

Poslední "Sbohem" mu řekne,

ustoupí a odchází, odchází dál.

Na mostě za svitu měsíce stojí a přemýšlí,

kde hledat spravedlnost?

Snad né v lásce?

Jak říkal má rád jinou kost,

a právě to rve srdce této krásce.

"Tak teskno je, když milluji

osobu, jenž zaslepena je světem svým...

tvé rty mě k polibkům svádí

tvůj úsměv je pro mně vším."

Ranní mlha se nad vodou vznáší,

u břehu plave podpatek z kozačky,

němá víla na hladině stojí,

slzavé oči ji však volností září.