Není úniku

V samotě se náhle dusím,
vydržet to ale musím.
Potichounku v rohu sedím,
do prázdnoty mlčky hledím.

Ve chvíli se cítím sama
bezbranná a opuštěná.
Do tmy zoufale se dívám
smutnou píseň tiše zpívám.

Potřebuju cítit lásku,
tu nenasytně chtivou krásku,
která ráda ubližuje,
při čemž štěstí ukazuje.

Potřebuji být v obraze.
Ne, válet se na podalze,
jako malé dítě, které
nechce jít spát do postele.

Potřebuji přátelství mít,
toho bych se chtěla dožít!
Ale tohle mohu jen chtít,
páč musela bych smutek přežít...

Smutek cítíš jseš-li na dně.
Kde jsou chvíle, kdyžs žil ladně?!
Teď v zoufalství život vedeš si,
nadešla chvíle, kdy na dně jsi.