Ráno

Zvonění, zamručení a šramot. Blik tam, blik a ťuk, cvak a šoupání papučí po studených kachličkách. Zabublání, káva líně otevírá oči.

Zabouchnutí dveří, šramot a ranní cigareta roztáčí  Harmasan. Nahoru, dolů, vyleštit kolem a hotovo. spláchnutím mizí problém i s papírem.

Svíravý pocit, Hlasy hladu z nitra kňučí, prosí o něco k jídlu. Vyhovuju a popoháním sousta čajem. Kous, srk, mlask, hlt a znovu. Jde mi to skvěle.

Dopíjím kafe, pohled na hodiny uklidňuje, čas je dobrý. Kde mám peněženku, jak to že nejsou klíče u dveří? Kde jsou, to je k zbláznění. Každé ráno marně přemýšlím, kam jsem je pod domněnkou rychlého znovunalezení  včera položil.

Zacinkání, mám je.

Boty, taška, bunda, čepice a zacvaknutí zámku když z venčí otáčím klíčem. Několik málo metrů, otočka a sprostá slova. Kontrola odhalila že chybí cigarety a mobil, bez nich to ráno nedám. Odemykám a letím na záchod.

No jo, na poličce vedle té malé velké role papíru, tak jako vždycky. Kdyby to tak fungovalo i s klíčky.

Otočka, 2 skoky zpátky a zacvaknutí zámku když z venčí otáčím klíčem.

Schody pohrdám, letím nad jimi, jediný, kdo mi určuje směr, je zábradlí.

Sakra, bus je tam. Klusem doháním čas, sotva stačím. Poděkování a popadání dechu. Ale stihnul jsem to, tak jako už tolikrát.

A zítra znova - zvonění, zamručení a šramot.....