Německá filosofie

Pojednání o filozofii pana Schopenhauera

            „Nezáleží na tom, co se člověku přihodí, ale jak to člověk prožije.“

            „Každý den  považuj za celý život.“

Co je na takových tvrzeních pravdy? Jak vnímá obyčejný student tento fakt, že život máme jen jeden a je třeba si ho náležitě užít? Můžeme se společně zapřemýšlet nad životem člověka, jeho strastmi a radostmi a označit výroky pana Schopenhauera za pravdivé? Ne, to zní zcela nepravděpodobně, poněvadž každý z nás v sobě skrývá jedinečný a originální  názor na problematiku německé filozofie, která se může chlubit touto světoznámou osobností. Nejsme přeci pouhé figurky z papíru, které se nechají formovat podle názorů ostatních. Právě svými myšlenkami a rozdílným vnímáním se lišíme jeden od druhého, naše bytosti se od sebe tímto zřetelně odlišují. Každý z nás se stává vlastně osobností. Ale nyní již rozvedu své myšlenky, které jsou opravdu rozmanité, neboť mne tyto charismatické výroky doslova pohltily.

Ačkoli jsem teprve na samotném počátku své úvahy, mohu s určitou jistotou potvrdit, že podle mého názoru pan Schopenhauer vystihl život člověka opravdu z té správné podstaty věci. Pojďme si představit následující scénu (opomeňme fakt, že se následující situace nevztahují k filosofii samotné, avšak perfektně vystihují onu problematiku a jsou to výstižné momenty ze života člověka, kterého já velmi obdivuji, neboť v sobě má neobyčejnou sílu, dokáže vždy potěšit  a má neustále tzv. „slunce v duši“, děj se co děj.

            Jedná se o dlouholetou kamarádku mého kamaráda, kterou jsem měla to štěstí potkat na festivalu středověkého umění, kultury a šermu. Už na první pohled působí velice sympaticky, vesele a neuvěřitelně uvolněně. Ačkoli ji nešťastnou náhodou umřela sestra i matka při zimní dovolené, když byla ještě malá, raduje se každoročně z prvního sněhu, těší se na lyže o jarních prázdninách a má chuť se smát snad pořád. Říká, že je ráda za všechno, co jí zůstalo a že je vždycky důvod to nepříjemné překonat, vždyť život ubíhá dál nepřetržitým tempem a stojí za to se soustředit na život, teď a tady. Nechybí na žádné akci a kolem sebe má skupinu stejně vysmátých a pohodových lidí jako je ona sama. Svojí tragickou minulost prý překonávala zpočátku špatně. Málem by podlehla životnímu pesimismu a melancholii, kdyby jí tehdy její babička neupozornila na fakt, že pokud bude smutnit věčně, nepomůže to nikomu. Ani zesnulým členům rodiny ani jí samotné.“Budou se na tebe dívat hezky z nebe, jak kveteš do krásy a jak jsi šťastná.Buď silná a vezmi svůj osud do vlastních rukou.“ Říkávala malé Kristince babička a opravdu- rady, prosby a poslední přání staré paní se vyplnily. Nejenže se z plaché, uplakané holčičky stala pohledná, sebevědomá dívka s  mnoha cíly a sny, ale ještě dokáže sama rozdávat štěstí a lásku ostatním. Dokáže soucítit s těmi, kdo mívají melancholické nálady a deprese. Ale přitom- podívejme se na to z druhé stránky. Problémy jako například občasné špatné nálady kvůli škole, známkám, rodičům nejsou nic v porovnání s neštěstím, které potkalo ji a ona navzdory tomuto všemu, má vždy kousek tepla a úsměvu pro nás, kteří netuší pranic o opravdovém lidském neštěstí.

            Dokáže ale každý vnímat „užívej každý den jako celý  život“ ve správném slova smyslu? To netuším, ale vím, že ne každý si dovede toho, co má, věcí, které ho potkaly, náležitě vážit. Je ale na každém z nás, jakým směrem ve svém životě půjdou, jako cestu ke štěstí najdou a jestli se jim všechny jejich sny splní. Mne se tato slova Schopenhauerova pozitivně dotkla a rozhodně se podle nich snažím řídit, protože…Každá minuta, co pomine, je pouhou minulostí a život běží  a neohlíží se na lidi, co čekají na sladké, líbezné žití.       

            Tato slova by měla oslovit ty z nás, kteří doposud nenašli odvahu pustit se do života pěkně zhurta. Snad jim alespoň tato pouhopouhá úvaha dodá trochu odvahy a oni konečně přijdou na to, že alespoň za to, co opravdu chtějí, nebojují sami.