Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pobertové s Jane- Školní rozhlas 2/3

19. 04. 2009
0
2
466
Autor
Arya

Tolik špatných událostí najednou. Jak se s tim vypořádají?

,,Néééééééééééééééééé. Nechte mě býýýýýýýt!” ozvalo se z rozhlasu. Studenti se začali sborově smát. Samozřejmě kromě Zmijozeláků. Ti jako vždy udrželi ledové tváře a jen vrhali nenávistné pohledy na nebelvírské. Těm to, ale nebránilo ve smíchu.

,,A DOST!” ve velké síni se objevila slečna McGonnagalová. Z rozhlasu se, ale v tu chvíli ozvalo:,, Ne šampón NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!” síň opět propukla šílenému záchvatu smíchu. Stačil, ale jeden pohled na slečnu McGonnagalovou a všichni se utichli. Profesorka McGonnagalová přitiskla hůlku na krk a zamumlala zaklínadlo. V ten moment se hradem rozezvučel její hlas: ,,PAN POTTER, PAN BLACK, PAN LUPIN, PAN PETIGREW A SLEČNA HOLEACOVÁ SE OKAMŽITĚ DOSTAVÍ K PANU ŘEDITELI!”opět zamumlala zaklínadlo a kouzlo pominulo.

,,Dále.” ozvalo se z ředitelny když Pobertové zaklepali na dveře. Pobertové vstoupili a za velkým stolem na ně čekal stále se usmívající ředitel Brumbál. ,,Posaďte se prosím.” pokynul jim rukou na židle a všichni se posadili. Byli zvyklí na ředitelovo chování.

,,Takže... slyšel jsem na vlastní uši co jste prováděli. Musím říci že jsem byl připraven na něco unikátního tento rok, protože odcházíte, ale upřímně mne to překvapilo co jste dokázali vymyslet.” ředitel se zasmál a pokračoval:,,Ale nemohu opomenout fakt co jste udělali panu Snapeovi. To co jste udělali bylo nadmíru nespokojivé! Dokonce mi už pa Křiklan na téma Vás a pana Snapea navrhl vaše vyloučení! Ovšem já žáky vylučuji opravdu jen v nutných případech.”usmál se a to bylo dobrí znamení.

,,Proto uděluji pouze napomenutí. Můžete odejít.”Pobertové vstávali.,, Vy pane Blacku prosím nechoďte, potřebuji si s Vámi o něčem pohovořit. Ostatní můžete jít.”

Jane spěchala na hodinu profesorky McGonnagalové. Kývla na pozdrav a tiše se usadila. Všichni se za ní a zbytkem Pobertů pobaveně ohlíželi celou hodinu. To se, ale nelíbilo profesorce tak dostali pěkný nával domácích úkolů.

U oběda potkali Siriuse. Netvářil se, že by měl náladu na nějaké žertíky, takže se muselo stát něco hrozného.,,Ahoj Sirie!” pozdravil ho James. Sirius jen kývl a nabral si oběd.

Po obědě měli ještě hodinu obrany proti černé magii. Jane vůbec nevnímala, protože musela myslet na Siriuse. Co tak vážného a strašného mu řekl Brumbál, že ho tak vyvedl z míry? Stalo se něco vážného? Musí se ho na to zeptat.

Večer ve společenské místnosti byl zmatek. Všichni se chtěli Pobertů na něco zeptat. Například proč si do rozhlasu přivedli zrovna Snapea. Proč ten rozhlas vůbec dělali a takovéto věci. V rohu stál Sirius a tiše poslouchal co se děje.

Když odešli všichni spát Sirius se přidal k Pobertům.

,,Sirie! Co se stalo?!”udeřil na něj James. Sirius si povzdechl a dal se do vypravování.

,,Už celé naše generace se po dochození školy. Nebo když ji opustili... Museli brát. Můj strýc se tomu jednoho dne chtěl vzepřít. Rok po opuštění školy zemřel... Pokaždé tedy když někdo školu opustí a nikoho si neveme tak zemře. Je tady jeden háček. Musíme si vzít někoho kdo vychodil Zmijozel. Samozřejmě já se s nikým takovým brát nechci! Proto mě Brumbál nechal u sebe. Protože čím déle tady vydržím tím déle nechám žít jednu ženu.”

,,Cože?! Jak “necháš žít”?” zeptal se James. Sirius si povzdechl. ,,Ty to nechápeš? Když si já vezmu někoho ze Zmijozelu tak ona si vezme člověka z Nebelvíru! Tudíž zemře!” najednou zavládlo ticho.

,, Proto si vezmu jednu ženu. Tu nejhorší...” všichni věděli jak to myslí. Nikdy si nevážil života Smrtijeda. Ani budoucího...

,,Už jsem napsal rodičům aby mi našli tu “nejlepší” ”odfrkl si.

Po delší diskuzi se Jane uvelebila v posteli.

,, Néééé tati nééééé!” brečela malá Jane. Objevila se domě svých rodičů. Všude byli Smrtijedi.

,,Ne! Dignusi ne! Vy odporní šmejdi!”to byla Ecora. Janiina matka. Vrhla se na Smrtijedy. Těch bylo ovšem moc a i ona pod návalem kouzel padla mrtva na zem.

,,Ne...”plakala malá Jane. V tu chvíli do domu vnikla její teta spolu s několika příbuznými a lidmi z ministerstva. Neznámý muž chytil Jane a přemýstil se s ní na ministerstvo. Tam ji beze slova předal nějaké malé štíhlé ženě. Znovu se přemýstil.

Žena byla sice malá, ale byla zavalitá. I přes její zjev Jane poznala, že bude milá. Nepletla se.

,,Už jsi v bezpečí. Neboj se...”Jane plakala a mezi vzlyky vykřikovala:,,Vrazi!...rodiče...mrtví...”Pak to Jane vzdala a jen plakala a plakala.

,,Jane drahoušku!”slyšela tetu, ale v tu chvíli se propadla do tmy. Do tmy kde není bolest, křik jejích rodičů ani křik její.

V tu chvíli se s křikem Jane probudila.

,,Co je?!”ozvalo se bručení jejích spolubydlících. Jane se koukla na hodiny. 6:30... Vstala a osprchovala se. Čistá a převlečená se vysoukala do společenské místnosti.

Ci-li-li-li-link!! ozval se budík v sobotu ráno.,,Sakra Holeacová! Co si o sobě myslíš že si dáváš budíka na sedmou když je víkend?” ozvala se Nimis. Jedna z Janiiných spolubydlících. Jane se jen zakřenila a posadila se.

Po ranní hygieně se ještě v županu dopotácela do společenky. Nebyla tam sama. Všimla si toho hned. Někdo tam brečel.

Došla poslední schody a poznala ten pláč. Byl to James...,, Jamesi! Co se stalo?”James se otočil a beze slova podal dopis. Stálo v něm:

Milý Jamesi,

tvoji rodiče dnes v noci byli zabiti. Udělali to smrtijedi. Nad domem byl jejich znak. Nemusíš se bát. U nás dvou můžeš být dokdy chceš. Je to těžká doba pro nás všechny, ale společně to zvládneme. Neboj. Otec s matkou ti zanechali dům a všechen majetek. Vše se dozvíš do Brumbála. Opatruj se.

Tvoje teta Isilda.


Jane zalapala po dechu. Tolik špatných věcí hned co přijeli. Nemohla zabránit tomu aby jí pár slz proklouzlo pod víčky. Objala Jamese. ,,Ach Jamesi! Je mi to tak líto! Klidně můžeš zůstat u nás jestli nechceš být u tvé tety. Ach...”

Pak jen seděli a brečeli a brečeli. Zbytek Pobertů reagoval přibližně stejně. Ale všichni viděli, že stejnou bolest, jakou prožíval James měl v očích i Sirius. Nikdo se tomu nedivil. Potterovi byli pro něj jako rodiče. Rodiče které nikdy neměl.

Když šli na oběd všimli si, že se zítra pořádá výlet do Prasinek. Všichni se těšili. I Jamesovi to nepatrně zvedlo náladu a začal si utahovat z Jane.,,No tak! Holeacová! Neříkej mi, že tě nikdo nepozval! Minimálně ¾ našeho ročníku tě balí!”Jane jen zakroutila hlavou a povzdechla si. Pár lidí jí pozvalo, ale to byli looseři.


2 názory

25veronika3
20. 04. 2009
Dát tip
Náhodou..není to špatné:D

Arya
19. 04. 2009
Dát tip
Já vím že je to hrozné, ale přihlédněte prosím k věku

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru