Půlnoční krajina

Půlnoční ztichlou krajinou, se tajně procházíš.

Ty se bavíš s oblohou o křídlech ptačích sníš.

O místech tobě vzdálených s ptáky promlouváš

O loukách deštěm zválených, co v mysli stále máš.

Mlčky se vkrádáš do stínů, do tajuplných snů.

Počítáš v srdcích tmu, nekonečnejch dnů.

Jednou se všude podíváš a duši ulevíš.

Někdy se taky usmíváš to asi když už spíš.

Půlnoční ztichlou krajinou už nikdo nechodí.

Ty probouzíš se najednou, proč kdo to ví.

K hvězdám už nikdo nevzhlíží tak jako já.

Snad tě nic netíží, lásko má.