Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis v lahvi
20. 04. 2009
7
13
1586
Autor
25veronika3
Trochu sebevražedné..:D..možná trochu..hloupé..dobře, za pokus to stálo..ať mě vaše kritiky moc nebolí:D
Milý Jessi,
Píšu ti dopis. Dopis bez adresy, dopis bez obálky.
Lidé chodí do kostela, aby byli blíž bohu a těm, které milují. Ale já jsem přišla sem. Cítím, že právě tady, kam jsme spolu tolikrát chodívali, ti sem nejblíže. Právě tady, na útesu moře.
Vlny narážejí do jejich stěn a já bych si přála..ach, tak moc..hrozně moc bych si přála, abys tu mohl být se mnou, a pozorovat všechnu tu krásu kolem.Ptáky zlehka se pohupující na jemné pěně moře. Slunce zlehka klesající k moři. Vím, teď by jsi mě upozornil, abych pozorně naslouchala, až se slunce dotkne moře, že zasyčí. Věřil jsi tomu, a to bylo úžasné.Věřil jsi všemu, doufal ve vše, co se alespoň trochu, jen zdánlivě malinko, vymykalo pravidlům všedního života. Tolikrát sis pokládal otázku : Co je po životě? Jen smrt? Nic? Úplné prázdno? Nebo další život, jiná realita, která nás čeká, až skončíme tento? Chtěla bych, abys měl pravdu. Aby byl další život. Abych tě potkala znovu a mohla ti říct vše, co jsem v tomto nestihla. Abych dokázala říct, jak moc mi teď chybíš a jak moc si přeji, abys měl pravdu.
Tolikrát jsi mi vyprávěl překrásné příběhy o hvězdách.Staré legendy, které si lidé vyprávějí už celá staletí. Šeptali jsme svá přání hvězdám, posílali jsme je dál, až k té nebeské modři.
Někdy přemýšlím..spekulovala jsem o tom..zda-li jsem si tě vůbec zasloužila? Byl jsi vždycky tam, kde jsem tě potřebovala mít. Stál jsi vždy při mně, i když jsi třeba věděl, že to co dělám, je špatné. Byl jsi moje fontána naděje. Jiskřička, která byla v mém plamínku života. Můj poslední maják v moři zoufalství, který mi vždy dokázal ukázat tu správnou cestu. Pokaždé jsi dokázal, vykouzlit na mých rtech úsměv. I když byl třeba nejčernější z mých dnů. A já milovala tvůj úsměv. Lehce pokřivený, pobavený, ale jinak dokonalý.
Stojím tady. Sama. Moře je klidné, na rozdíl od mého bušícího srdce. Chce létat. Vím. Pomohu mu.
Je člověk předurčen k tomu, prožít svůj život po boku někoho jiného? Proč se lidé ve tmě choulí k sobě? Je přece krásné vědět, že nás někdo potřebuje a je ještě krásnější poznat, že se máme o koho opřít.Shledání s takovými lidmi, jsou nejkrásnější v našem lidském životě.
Chvíli vyčkejme. Když se nad tím tak zamyslíte. Povznáší vás to? Dovoluje vám to věřit v to, že svět je přece jen plný lásky?
Mě už ne..bohužel.
Pozvedávám své ruce dlaněmi vzhůru.Vzdávám ti poslední hold, milý Jessi.
Já už jsem svůj boj skončila. Odklízím se z bojového pole a jdu tam, kam smí jen vítězové.
Nebo jsem poražená?
Věříš mi, že to dělám pro tebe?Ale notak, důvěřuj mi trochu.
Nic není jen tak.
Chci se rukama dotknout oblohy. Zvedám je výš, doufaje, že mě vidíš.
Nadechnu se a…Skáču. Skočím vysoko. Vzhůru. Opět se chci dotknout té nádherné tmavé modři a pak..padám.Do hlouby moře.Rozevírá svou náruč a vítá mě v ní.
Utíkám..co dech mi stačí..síly mi vypínají..a já se..ANO! ..Dotknu se světla.Světla..v které jsi Ty věřil.
13 názorů
Armin Tamzarrian
22. 04. 2009aleš-novák
22. 04. 200925veronika3
22. 04. 200925veronika3
22. 04. 2009Armin Tamzarrian
22. 04. 200925veronika3
22. 04. 2009
teda třetí povídka , kterou čtu...jseš dost dobrá..malé hrubky zastíní příběh, mě osobně se tvůj styl psaní líbí a rozhodně se řadím mezi ty, kteří ti dají tip. A musím říct, že mi to hodně zpříjemnilo ráno :)
25veronika3
21. 04. 200925veronika3
20. 04. 2009
četl jsem všechny tři texty od tebe, tento je celkem zajímavý, taková sebevražedná záležitost. jako námět jo, myslím, by z toho šlo ještě udělat víc.