Pozvání

A pozval bych Tě na kávu, s Tvým příchodem rozlila by se pokojem zář, a zlíbal bych Tě celou a přitom klečel na kolenouch svých. Pomaličku bych Tě hýčkal do svítání, předčítal Ti co ráda slýcháš, u postele seděl a s touhou hleděl na Tvou jemnou tvář, kde krása snoubí se tajemstvím skrytým, jemnost Tvého těla hladil bych bez vyzvání s vyznáním ... S usměvem máš svou zář,kterou od svého zrození nosíš, nemusíš se smát a přesto kouzlem obdaříš, není slov víc ač chtěl bych je znát, slova vždy jen slovy jsou,citít dotyk hebké dlaně je vždy víc, dotyk slova zahřeje jen zpola tělo roztoužené, chtělo by se říct-ano,jen nesmí to říct neb strach nám brání. Milovat bych chtěl do svítání, ne,nic neříkej.Jen usměj se,když souhlasíš. Cit žene myšlenky tam kde jeden by chtěl spočinout, v náruči toužící,něhou a laskavostí upřímnou, S citem se brouzdám světem, každý z nás jde za světlem svého bytí, a není to vždy žití do vínku nám zrozením vložené, osud je to co můžem změnit touhou svou.