Vánoční skřítek

Byl jednou jeden malý dřevěný panáček,který byl vždy jeden den v roce velmi smutný.

Miloval divadlo a pohádky a rolničky a smích malých dětí v hledišti.

Hrával pro ně,cinkal rolničkami,a spolu s nimi prožíval všechny dobrodružné příběhy.

Říkáte si..proč byl tedy smutný,když bavil děti v celé zemi?

když přinášel smích a veselí?

Ano , dělal to poctivě a každý den a děti se k němu hrnuli a tahali ho začepici a loudili o rolničku pro  štěstí.

Ale jeden den v roce,zustával naprosto sám,v opušteném velkém divadle.

všechny děti dali přednost rozsvícenému stromečku a milujícím očím rodičů,a vůni cukroví a té tajemné chvíli než přijde Ježíšek.

Logické a pochopitelné.

Co je víc,než strávit štedrý den se svými blízkými.

Nikoho tu chvíli nenapadlo, že dřevěný panáček nic takového nemá..

Divadlo je prázdné,není pro koho hrát,není kdo by se smál,není nikdo,kdo by mu řekl.."hezké vánoce".

Šla jsem dnes náhodou do divadla,popřát někomu blízkému hezké svátky a uviděla jsem ho sedět v okně šatny.

"ahoj, co tu děláš?" ptám se zvědavě,dneska se přeci už nehraje.

"já tu bydlím"odpověděl a zacinkal přo tom rolničkami.

Moje malé děti okouzleně zvedaly hlavu ,odkud že to jde? to zlatavé cililink a s kým že to tam mluvím.

Támhle...koukejte..divadelní skřítek.

"Aha...taky jsem tam kdysi měla šatnu:-),ale to už je dávno"povídám...

"mami, vezmem si ho domů..je krásnej" volá na mě Zdenda a Jája přizvukuje,

"to dnes budeš v celým divadle sám?" ptám se."je štedrý den a všichni budou doma"

"nemám kam jít, já jsme doma tady"

"i já  i pro mě je toto divadlo domov,ale mám ještě jiný,kde bydlím s dětma,pojd se podívat,nechceš?"

"no já nevím, nechci obtěžovat "říká skřítek...a.neznám Tě.

Ale jdi, mě že neznáš?Já tu kdysi šmejdila po jevišti,sedávala v lóžích,celej barák znám nazpamět,sem jsem utíkala když mi bylo ouvej, tady jsem prožila svou největší lásku.......já jsem přece kousek tebe.a moje děti taky...jsi v nás ve všech.nosíš  radost a smích...pojd k nám domu a zustan,chceš-li..........postarám se o tebe.

"myslíš to vážně?" ptalo se to dřevěné štestí.

"no jasně..skoč"natáhnu dlaně a...hop.......už tě mám.tak pojď, je zima.

děti poskakují, chtěji si sáhnout,chtěj slyšet zvuk rolniček...

"až doma, ted ho nechte,honem ať jsme v teple"

Nevím jak dlouho u nás setrvá.

zda napořád,či jen na ten jeden den ,ale tak i tak to stojí za to:-)

Chápu že divado je tvůj život,ale když budeš chtít...jsme tu pro tebe.

Slibuji ti ,že každý rok, přesně na štedrý den, ve stejnou hodinu půjdeme okolo divadla a budem Tě čekat s nataženou dlaní

Přeju všem lidem na světě,aby taky měli taky to štestí a zjevil se jim divadelní skřítek co nosí lásku ,radost a rolničky:-)

 Přeju všem skřítkum,aby na štedrý den nezustávaly opušteni v divadelní šatně a nacházeli samé otevřené dlaně ,do kterých by mohli skočit:-)protože  tento vánoční den by neměl nikdo zůstat sám.

pár jsem jich pochytala u jiných divadelních šaten ,pár jich darovala ,snad budou všichni štastní a

 těm, na které se nedostalo, posílám s dovolením ....."skřítečku,můžu?".....

.......kývá tak horlivě až se rolničky rozezpívaly.........

jeho fotku.

Co si budeš přát,je jen na Tobě.

cililililink....cililililink......cililililink.....

ŠTASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE VŠEM.