POLITICKÁ KULTURA PO ČESKU

POLITICKÁ KULTURA PO ČESKU

Snad každému i mně dělá moc dobře, když jsme v zahraničí a slýcháváme kladné ohlasy na naši malou a zároveň velkou zemi, která se dokázala vzchopit a jít svou demokratickou cestou.
Často můžu být hrdý na to kdo jsem a odkud pocházím, ale jsou také chvíle, kdy jsou mé pocity smíšené, ne jednoznačně příjemné a hrdost na to že jsem Čech je tak trochu ve stínu právě probíhajících událostí a politické kultury v naši krásné zemi.
                   Je příjemné když slýchávám od zahraničních návštěvníků naší demokratické země jak obdivují její krásy, krásy české krajiny a když obdivně hovoří o krásách nádherných českých měst protkaných bohatou historií. Nebo když naši sportovci dosáhnou předních příček na důležitých sportovních kláních a vystoupí na stupně vítězů. Většina z nás zažívá  v těchto slavnostních chvílích pocity hrdosti a pýchy. Obzvlášť když jsme právě mimo naši vlast a zahraniční přátelé nás s uznáním plácají  po ramenou. A to i přesto, že jsme sami tohoto úspěchu nedosáhli.Ve světě obdivně hovoří o našich vědcích, lékařích a umělcích jako je například Janáček, Dvořák a další našich slavných osobnostech,  které si tento obdiv jistě zaslouží.
                   Tak to jsou chvíle, kdy intenzivněji vnímám svoje češství. Těch zážitků je samozřejmě víc. Mám radost, že se naše země celkem slibně rozvíjí a že už si nemusíme v porovnání se západem připadat jako chudí příbuzní (to ovšem neplatí v oblasti mezd a životní úrovně). Tehdy si říkám, že jsem pyšný na to, odkud jsem. Pokládám, si otázku zda je někdo, kdo by vůbec někdy zapochyboval a nebyl pyšný. Přesto přijdou chvíle, kdy si nejsem jist a ptám se sám sebe, tentokrát na otázku, zda mám být ještě hrdý anebo se už mám stydět a zda nepřišla ta chvíle, kdy by nám už mnělo být trapně.
                   Někdo by si mohl říct, "on se zbláznil". Pochybovat o naši zemi, naši hrdosti a pýše, která je podle některých lidí, po tom čeho jsme dosáhli, na místě. Rád souhlasím, ale přesto ne vždy.
                   Nedávno jsme se přece stali předsedající zemí Evropské unie v Bruselu a to je dostatečný důvod pro naši hrdost. Ano je to zajisté velký úspěch, ale také velký závazek vůči okolnímu světu a zároveň k nám samým. Tak malá země jako jsme my a momentálně vládne Evropské unii.  Znova se ptám, můžeme být hrdí na to, že předsedáme evropské unii v době kdy nedokážeme vládnout sami sobě a kdy je politická kultura v naši zemi na bodu mrazu? Můžeme být hrdí v době, kdy vnitrostranické pře a spory mezi politickými stranami jsou povýšeny nad problémy celé země? Kdy námi volení zástupci nejsou schopni pro zaneprázdněnost starostí o vlastní blahobyt se mezi sebou domluvit a zapomínají, kde jsou, kdo jsou a také, proč tam jsou? Kdy vedou žabomyší války a takzvaná politická kultura například ve sněmovně, dává špatný obraz o naší zemi byť by byla sebekrásnější.
                   Napadá mě přirovnání k důležitému mezistátnímu zápasu, kdy si hráči jednoho týmu místo přihrávek podrážejí nohy a dělají vše pro to, aby se navzájem znemožnili a zesměšnili, ale neuvědomují si, že tím utrpí všichni. Nejsem politik a a ani bych si nedovolil někoho soudit, ale jsem občan, a tak mám právo říci, že jsem na svou zemi hrdý a stejně tak mám právo říci, že se stydím. Ne za běžné spoluobčany této země, ale za ty, kteří myslí více na své blaho než na zájmy nás všech.
                   Proto si myslím, že by politikům a tedy naši celé zemi neškodilo trochu té politické kultury, orientaci na problémy naši krásné země a hlavně na občana, který soupeření na domácím hřišti a mezi sebou nakonec odnese.     Tak jsem si vzpomněl na jeden výrok Karla Kryla: Nejlepší demokracie je monarchie - nemá zapotřebí hrabat.“
                   Prozatím se můžeme těšit z převažující chvály naši země a tím potažmo i nás.  Nikdo  neříká rád častěji než je zdrávo ta dvě slova, stydím se, každý rád řekne jsem hrdý.
                   Když už jsem situaci v naši zemi přirovnal ke sportovnímu utkání, snad to zachrání alespoň naši hokejisté na mistrovství světa, ale ani tam si nejsem zcela jist, zda jde ještě o to reprezentovat se ctí naši zemi.  Zda bojují za Česko jako celek, anebo jen a jen za výši svých kont.