Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMobil versus klasická zasraná telefonní budka
07. 05. 2009
3
0
688
Autor
zefram
Mobil versus klasická zasraná telefonní budka
SMSky jsou děsnej vynález. Když chtěl člověk dřív po pár panácích ve slabý chvilce něco důležitýho sdělit svý ztracený lásce, musel překonat spoustu překážek, při jejichž zdolávání měl ještě možnost si to rozmyslet. Musel někde vyhrabat telefonní číslo, najít drobný, popřípadě si rozměnit, vyhledat budku, navíc budku, která kromě sluchátka a číselníku má i drát spojující ji se světem. Láska se musela nacházet zrovna v té chvíli v bezprostředním okolí cílového telefonního přístroje, nepříjemná vrátná na koleji či intru vás nesměla seřvat, že jsou tři ráno a prásknout vám telefonem, sluchátko nesměl zvednout otec lásky, který vás pozná po hlase a nesnáší vás, protože jste mánička a vůbec špatná partie pro jeho dceru, nebo matka lásky, která jí zapírala i v době, kdy to mezi vámi a láskou klapalo, pozná vás po hlase a nesnáší vás, protože jste mánička a vůbec špatná partie pro její dceru. A když telefon shodou okolností zvedla ta pravá, byl ještě stále čas zavěsit, což mohl člověk koneckonců udělat i kdykoli v průběhu nekonečného vyzvánění, kdy probouzejícím se spáčům, poté, co několikrát zamáčkli budík, otevřeli dveře od bytu a stiskli tlačítko bzučáku od domovních dveří, pomalu začínalo docházet, co to vlasně tak vytrvale zvoní. To všechno za předpokladu, že ztracená láska vůbec měla telefon, který v těch dávných časech skutečně mít nemusela, a člověk byl pak nucen přemístit se přes značnou část světa k jejím dveřím. Musel mít trpělivost čekat na několik nočních spojů v mrazu na vymlácených zastávkách, nebo musel mít prachy na taxíka a tpělivost čekat, až nějakej pojede, v liduprázdných ulicích spícího města, v mrazu, slotě, děšti, sněhové vánici, štiplavém větru, vichru, uragánu, tornádu, cyklonu, protože v takových chvílích můžete těžko od osudu, nebo někoho daleko horšího, čekat nějakej ten bonus. Pakliže konečně dorazil až na TO místo, musel mít sirky nebo zapalovač, aby přečetl jména na zvoncích před zamčeným vchodem, domovní komunikační systém musel fungovat, v neposlední řadě taky nesměl člověk vystřízlivět… A to není ani zdaleka výčet všech klacků pod nohama na cestě za svou ztracenou láskou, které musel člověk klopotně překonat, aby nakonec zablekotal své vyvolené něco, na co ten večer přišel a co by nepočkalo do rána. A samozřejmě po celou tu dobu si to všechno mohl rozmyslet a nedělat ze sebe idiota. Ale dnes! člověk si sedí v teple svého oblíbeného baru, popíjí, nimrá se ve svým světabolu a když dosáhne patřičné hladinky, popadne svůj mobil a, jestliže už nemůže hledět své lásce přímo do jejích hlubokých očí, pokochá se alespoň pohledem na její telefonní číslo. Jak jen je krásné a sexy! Jedno z nepůvabnějších telefonních čísel na světě. Má-li to štěstí, může si nalistovat poslední SMSku od své lásky: "Uz mi nevlej a nepis!Je kanec.P" a číst si ji s bolestným výrazem ve tváři stále dokola až do zblbnutí. Teď už je jen krůček k tomu stisknout tlačítko, zvolit "odpovědět" a vyťukat textovku: "Tak, a je to tady! Nevydrzel jsem to. Ale ze jsem docela dobrej? 14 dni. Nezajdem na pivo? M" Odeslat? Ne, ještě ne. Ještě jedno pivo, cigáro, ještě se trochu pošťourat ve svých vnitřnostech… Pak si člověk tu svou zoufalou SMSku znovu přečte, opraví překlep a zas je tu ta otázka: odeslat? No, vlastně není už co ztratit, řekne si člověk a ten čudlík zmáčkne. A je to! Tohle rozhodnutí už nelze zvrátit tak jako obsah žaludku v pět ráno před barákem. Ať dříve nebo později si ztracená láska tuhle SMSku přečte a člověk zas v jejích očích o stupínek klesne. Co ten vůl pořát otravuje? To to ještě nepochopil? řekne si láska a neodpoví. Tak, tak! Zlatý časy zkurvenejch pevnejch telefonních linek, budek, co nefungujou a čísel na cigaretových krabičkách, který člověk vždycky vyhodí, aniž by si to číslo někam přepsal.
SMSky jsou děsnej vynález. Když chtěl člověk dřív po pár panácích ve slabý chvilce něco důležitýho sdělit svý ztracený lásce, musel překonat spoustu překážek, při jejichž zdolávání měl ještě možnost si to rozmyslet. Musel někde vyhrabat telefonní číslo, najít drobný, popřípadě si rozměnit, vyhledat budku, navíc budku, která kromě sluchátka a číselníku má i drát spojující ji se světem. Láska se musela nacházet zrovna v té chvíli v bezprostředním okolí cílového telefonního přístroje, nepříjemná vrátná na koleji či intru vás nesměla seřvat, že jsou tři ráno a prásknout vám telefonem, sluchátko nesměl zvednout otec lásky, který vás pozná po hlase a nesnáší vás, protože jste mánička a vůbec špatná partie pro jeho dceru, nebo matka lásky, která jí zapírala i v době, kdy to mezi vámi a láskou klapalo, pozná vás po hlase a nesnáší vás, protože jste mánička a vůbec špatná partie pro její dceru. A když telefon shodou okolností zvedla ta pravá, byl ještě stále čas zavěsit, což mohl člověk koneckonců udělat i kdykoli v průběhu nekonečného vyzvánění, kdy probouzejícím se spáčům, poté, co několikrát zamáčkli budík, otevřeli dveře od bytu a stiskli tlačítko bzučáku od domovních dveří, pomalu začínalo docházet, co to vlasně tak vytrvale zvoní. To všechno za předpokladu, že ztracená láska vůbec měla telefon, který v těch dávných časech skutečně mít nemusela, a člověk byl pak nucen přemístit se přes značnou část světa k jejím dveřím. Musel mít trpělivost čekat na několik nočních spojů v mrazu na vymlácených zastávkách, nebo musel mít prachy na taxíka a tpělivost čekat, až nějakej pojede, v liduprázdných ulicích spícího města, v mrazu, slotě, děšti, sněhové vánici, štiplavém větru, vichru, uragánu, tornádu, cyklonu, protože v takových chvílích můžete těžko od osudu, nebo někoho daleko horšího, čekat nějakej ten bonus. Pakliže konečně dorazil až na TO místo, musel mít sirky nebo zapalovač, aby přečetl jména na zvoncích před zamčeným vchodem, domovní komunikační systém musel fungovat, v neposlední řadě taky nesměl člověk vystřízlivět… A to není ani zdaleka výčet všech klacků pod nohama na cestě za svou ztracenou láskou, které musel člověk klopotně překonat, aby nakonec zablekotal své vyvolené něco, na co ten večer přišel a co by nepočkalo do rána. A samozřejmě po celou tu dobu si to všechno mohl rozmyslet a nedělat ze sebe idiota. Ale dnes! člověk si sedí v teple svého oblíbeného baru, popíjí, nimrá se ve svým světabolu a když dosáhne patřičné hladinky, popadne svůj mobil a, jestliže už nemůže hledět své lásce přímo do jejích hlubokých očí, pokochá se alespoň pohledem na její telefonní číslo. Jak jen je krásné a sexy! Jedno z nepůvabnějších telefonních čísel na světě. Má-li to štěstí, může si nalistovat poslední SMSku od své lásky: "Uz mi nevlej a nepis!Je kanec.P" a číst si ji s bolestným výrazem ve tváři stále dokola až do zblbnutí. Teď už je jen krůček k tomu stisknout tlačítko, zvolit "odpovědět" a vyťukat textovku: "Tak, a je to tady! Nevydrzel jsem to. Ale ze jsem docela dobrej? 14 dni. Nezajdem na pivo? M" Odeslat? Ne, ještě ne. Ještě jedno pivo, cigáro, ještě se trochu pošťourat ve svých vnitřnostech… Pak si člověk tu svou zoufalou SMSku znovu přečte, opraví překlep a zas je tu ta otázka: odeslat? No, vlastně není už co ztratit, řekne si člověk a ten čudlík zmáčkne. A je to! Tohle rozhodnutí už nelze zvrátit tak jako obsah žaludku v pět ráno před barákem. Ať dříve nebo později si ztracená láska tuhle SMSku přečte a člověk zas v jejích očích o stupínek klesne. Co ten vůl pořát otravuje? To to ještě nepochopil? řekne si láska a neodpoví. Tak, tak! Zlatý časy zkurvenejch pevnejch telefonních linek, budek, co nefungujou a čísel na cigaretových krabičkách, který člověk vždycky vyhodí, aniž by si to číslo někam přepsal.
leden 2001