Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRuleta...
10. 05. 2009
0
0
449
Autor
Wildee
Pořád si myslíš že je to hra ?
Ve svém věku, takhle naivní...
Myslíš že předstírám, netušíš nic, jsem tak blízko, překvapím?
Co pak ?
Podíváš se do zrcadla a budeš sledovat slizy, které budou neutěšeně stékat po tváři, proč ?
Nebude to tvoje vina, viník jsem byl já, sám jsem si střádal svoje alibi, sám jsem krůček po krůčku navíjel čas, až pozbyl volnosti...
Teď ? Pohližím na Vás a kaji se, provinil jsem se tou nejhorší možnou cestou, proti Vám, i Vy jste se provinili, a to nesčetněkrát, hodně, ale nikdy ne tolik, až já...
Stanu před soudem? S láskou budu pykat za mé hříchy, s láskou budu umazávat z Vaší bolesti, pro Vás, ode mě... Budu chtít zpátky, budu litovat? Mohl bych snad?
Je to otázka cti, osudu, přáteství nebo pouhé lačnosti? Je sobecká víra v nás tím, co nás samotné ubijí, jsme vini... nejsme šťastni ?
Smráká se, cesta může býti ještě dosti dlouhá, stejně tak nás náhlá bouře může vrátit ve správný směr, přímo domů,, ale bojím se, že škodí, svádí na zcestí...
Krouživými pohyby dovnitř, zbytek ven...