Zahrada rozkvetlá

Můj domov, velký on na pohled,

však mnohdy prázdno velké v něm jest,

zahrada veliká, jindy hraje barvami,

teď smutně pláče a pokrytá je sazemi.

Za dlouhým údolím vedou se boje,

válečná cesta, To zahrada moje,

hudba, co slýchám, jsou výstřely z děl,

dupot rychlých koní a raněných žel.

Snad doufám v to, že brzy to přestane,

mír mezi lidmi, opět zase nastane,

už 30 let má zahrada rozrytá,

od těch ničemů nenávratně dobitá.

Tu svoji chajdu mám neskromně rád

a nedokázal bych se jí nikdy vzdát

krásné to vzpomínky na rozkvetlý ráj

né na ty koně, co smrt kráse daj.

Až uhasne slunce a jde za horu spát,

tak začnou se hvězdy měsíce ptát,

proč nemohou nalézt zahradu rozkvetlou,

proč vidí jen bídu a hlínu krvavou ...