Pohádka

Skládám, skládám básničku,

jak kačer hledal kachničku.

Už ji hledá celý rok,

po kačence ani krok.

 

Když už neví kde a jak,

poradí mu malý rak:

,,Jestli hezkou babu chceš,

správným směrem tedy jdeš.“

 

Kačer slušně poděkuje,

v před se rychle nasměruje.

Plnou parou dál se dal,

proplul celý rodný kraj.

 

Mezi tím pak v jiné zemi,

hezčí kačka mezi všemi,

čistí si svá peříčka

a ptá se svého tatíčka:

 

,,Tati, proč tu nikde není

chlap, co splní moje snění?

Chlap, co svaly v peří má?

O takovém se mi zdá!“

 

Táta kačer hlavou kroutí,

nemůže se z místa hnouti.

,,Co to říká zobák tvůj?

Něco si káče pamatuj!

 

Ty se provdáš v příštích dnech,

musí to být ale Čech.

Ten tě teprv vychová,

svou čest si při tom zachová.

 

Ten tě srovná do latě!

Už aby tu byl, proklatě.“

Jen co větu dokončil,

náš milý kačer přiskočil.

 

,,Už tu bloudím další rok,

sem to mám přec jenom skok.

Ty jsi káča, kterou hledám,

už tě víc nikomu nedám.

 

Kvůli tobě plul jsem sem,

ty jsi totiž mojím snem.

Přes den s tebou loviti

a v noci v trávě řáditi.“

 

Když to kachna slyšela,

očka se jí zachvěla.

Byl to sice jenom kluk,

ale svaly jako buk.

 

Vzal ji pod svá křidýlka,

šli do svého bidýlka.

Snad tam bydlí ještě teď,

snad na jih se šli proletět.

---