Svět je báječné místo k narození...

Vážně? Opravdu jste jedním z těch najivních bláznů, kteří stále věří tomu, že narodit se, je boží dar. V tom případě ovšem nepochybně patříte k těm šťastlivcům, jimž bylo dopřáno vychutnat si život se vším, co my ostatní - obyčejní nemáme.

Narození dítěte bývá pro mnohé, nastávající maminky a tatínky, to nejhezčí, co jim život přinesl. Řekněte mi ale jedno, ačkoliv jsou rodiče toho malého holátka připraveni, dát mu lásku, šaty, jídlo a vůbec všechno, co jsi bude přát, kdo tomu nemluvňátku zaručí, že ho svět přijme stejně tak štědře, jako jeho rodiče. Co když právě na tohle dítě čeká jen utrpení? Co když jeho předem napsaný osud zrovna nesplňuje tu bláhovou a najivní myšlenku dokonalého světa? Vím, asi si právě říkáte, že pokud by si tyto otázky položili všichni, co právě plánují založit rodinu a zalekli by se jejich významu, nejspíš by naše populace pomalu ale jistě spěla ke svému zániku.

Nemyslete si, nejsem až takový skeptik a pesimista, jen sem byla vystavena situaci, v které vím, že svůj život už nikdy nebudu moci žít tak naplno, jako ostatní mý vrstevníci. Vím, že ačkoliv bych chtěla, nikdy už se neocitnu v okamžiku, kdy bych si mohla říct, že svět je pro mě báječné místo k narození.

Proč se každý znás nenarodí se stejnými podmínkami? Zdraví, do hodné rodiny, která ho bude schopna zabezpečit, bez starostí a s nárokem na opravdu skvělý život. Proč někteří z nás zažívají to, co jiný zažít nemohou? Proč se ti nemohoucí musí neustále dívat na vysmáté tváře a spokojený výraz v obličeji druhých? Je to spravedlivé?!? Tak je?! Není! A pak si ještě někdo dovolte tvrdit, že svět je skvělý, a že je paráda se narodit.

Bohužel narození někoho z nás bylo jen pouhým omylem a hloupým vtipem ale zase na druhou stranu se říká, že co tě nezabije, to tě posílí, a proto se stejně jako já pokuste řídit heslem: Carpe diem a užívejte si každého dne.