Cit

Ten cit my vystřelil srdce z těla.
Každá by mi to záviděla,
Ale já miluji jen a jen tebe,
Ses tak krásná jako samo nebe.
Andělé se slétávaly,
aby tu novinu zvěstovali.
Zvěstovali a povídali,
Že se i varhany v kostele rozehrály.
A to vše kvůli jedné větě.
Miluji tě.

V tu chvíli začalo slunce svítit tak jasně,
Že mnozí básníci začali skládat básně.
Básně o citu a touze.
A o lásce pouze.

Svět spěl k lepšímu,
Lidé měli rádi tuhle novinu.
Vidinu o světě bez zla, bez krutosti.
Všichni tvořili nový svět z boží milosti.

Svět z lásky a dobré naděje,
Který až do konce dospěje.
Alespoň po   nás bude něco vidět.
Krásný svět za který se nebudeme  stydět.