Poprava básníka

V očích se mi odráží sluneční svit,
vojáci prosí, rozjásané davy o klid.
Já jsem centrem tohoto dění,
jen moje krev z toho vedra pění.

Jsem souzen za zločin nelidský.
Napsal jsi báseň,
křičej na mě kriticky.
Co pak nikdo nerozumí,
že to byla náhoda?
Třeba vše vyřeší
vzájemná dohoda.

Vyhlížím hrdinu,
který mě zachrání,
který uslyší mé prozebné volání.
Nikdo nepřichází.
A kat sekeru zvedá,
můj konec přichází
běda, běda.
Mé poslední výkřiky, rýmy jsou smělé.
Táňete jděte všichni do .....e