Oběžen

-nikdy nepříznám že jsem byl doběhnut ženami-

Otočen k západu,

otočen k němu zády.

Opřen o zábradlí,

zavřené dveře – ty nikomu nepřekáží.

Bát se mramorové kliky,

když víme co je za ní,

svědomí pálí,

bát se její váhy,

bát se odříkání

proč ano/ne?

 

Záhy se vracíme,

jsme bez děje,

cestou zpátky se ztrácíme,

dveře jsou těžké,

panty zarezlé

a my se ztratily,

skepticy říkají

žena je naděje.

Já říkám,

žena je velké NE,

pak tiché možná a

ano už se neříká.

 

Bez místa na dešti,

hloupého smíchu kapek,

lidi by nikdy nezmokli,

nemohli by uveřejnit zmatek,

smích, křik, plno nadávek.

Člověk by se nenašel.

Člověk by nikdy nenašel

osobitou ženu,

nikdy by necítil,

jak pěkně je mu.

 

A o to asi jde,

zmateně vrtět hlavou,

říkat ne,

rozumět slovům,

ne větám,

rozumět lidem, ne

ženám.

 

---