Na rozkvetlé louce

Jeden příbeh, jenž nikdy nestal se, spatří světlo světa .

Na rozkvétající louce slunce jasně září,

kolem rozkvetlého stromu, kvítí mnoha tváří.

Chlapec s dívkou sedí pod rozkvetlým stromem,

ten strom rádi nazývají svým vlastním domem.

Sedí spolu něžně líbajíc se, v objetí,

nehrozí jim žádné prokletí.

Mají se rádi, je jim spolu krásně,

láska vypadá tak čistě a  jasně.

Kolem nich poletují motýli barvami zářící,

a nebe je stále přívětivě se tvářící.

Dívka však už musí domů jíti,

a tak opouští chlapce i rozmarné kvítí.

 

 

Na rozkvetlé louce slunce jasně svítí,

kolem zrajícího stromu pořád roste kvítí.

Chlapec však s jinou je pod stromem který zraje,

však už jenom jemu štěstí v srdci taje.

Co však dívka naivní, kterou podvádí,

jak ta by se divila, jak on dovádí.

Chlapce však nezajímá, že dívce ublíží,

tahle pravda vůbec ho netíží.

 

 

Na odkvétající louce slunce přestalo plát,

Pod osiřelým stromem slzy nepřestávaj kát.

Květy opadaly, zbyl jen kalich splínu,

Slzy proudem tečou na vyprahlou hlínu.

Dívenka v beznaději se topí,

A vyprahlou zem jemně kropí.

Nechce dál žít nemá to smysl,

Temnota zachvátí ubohou mysl.

Ona už nechce vidět slunce hřát,

Když chlapec má teď jinou rád.

Pramínek krve zvolna stéká do trávy,

Dost bude pro divou zvěř potravy.

Život se zvolna vytrácí z dívčina těla,

Do posledního výdechu zbývá minuta celá.

Škoda, že zmařen lidský život byl,

Chlapec nevědomky dívku zahubil.

 

 

Nad zasněženou loukou mračna se válí,

do sněhových peřin holý strom balí.

Dívka spí tiše v závějích,

nikdy neuslyší už lidský smích.

Chlapec doma sedí, v depresích se topí,

hlavu k sepjatým rukám tiše klopí.

Modlí se za dívčin život, který dávno není,

a prosby chlapcovy těžko toto změní.

On už nechce nikdy jinou s kterou by měl být,

jen tu svoji dívenku chce zas políbit.

Vzletné poblouznění proměnilo se v dým a prach,

teď má místo v jeho srdci pořád pouze strach.

Nemůže dál čekat ví, že není nač,

už je pouze slyšet jeho tichý pláč.

Chlapec život bere si stejně jako jí ho vzal,

již nůž ze země zvedl a k žilám ho dal.

Krev tryská, tep se zmírňuje,

Chlapec umírá, ale přesto miluje.

---