Ach ta láska!

,,Ahoj Tome.“ směji se, když otvírám dveře našeho rodinného domku. ,,Čau kočko! A pusa by nebyla?!“ dožaduje se polibku a už komicky špulí rty. ,,To by sis mě musel ale nejdřív chytit!“ zasměji se, našpulím rty jako Tom a už utíkám do blízkého parku. Tom je samozřejmě rychlejší než já, ale chvíli mě nechá, abych mu utekla, ale pak zrychlí, dohoní mě a svalí mě na zelenou trávu vedle dětského pískoviště, kde teď zrovna nikdo není. ,,Tak, úkol splněn a vítěz čeká na odměnu.“prohlásí po chvíli Tom a už zase špulí rty. Vypadá to tak komicky, že se začnu smát a zrovna ve chvíli, kdy jsem si myslela, že ho ze sebe převalím do trávy a znovu uteču, přitiskl svoje rty na ty moje a já jsem prostě nemohla udělat to, co jsem měla v plánu, teď už ne, jsem v tom až po uši! ,, Už budu muset asi jít, slíbil jsem mámě, že dneska uvařim…“ Proč ten čas tak letí?! ,,Tak jo, pomalu už můžeme jít, asi bych už stejně měla bejt doma.“ A tak ruku v ruce odcházíme. Když jsme před našim domem, dlouze se na rozloučenou políbíme, já zajdu brankou na naší zahradu a Tom odchází směrem k jejich paneláku. Ještě naposled se před dveřmi otočím a jelikož se Tom zrovna taky otočil, zamávali jsme si a pak už jsem zašla dovnitř domu.

---