Boží soud

 Žil jsi jako sebejistý muž.

Teď umíráš, na svém chřtánu, jako bys měl nůž.

    Tvůj život, kolik dobra jsi jen vykonal?

Tvá smrt je tu, pozdě na to, aby svědomí své zpytoval.

    Myšlenky tvé na bílo upínáš , duši černou, na slasti života si vzpomínáš.

    Vzpomeň tedy kolika lidem jsi jen pomohl, kolik lidí jsi rozveselil, říkáš teď, že víc udělat jsi nemohl.

    Slza, po tváři ti stéká, tíha hříchu, již není ti jak dříve z nelítosti ti do smíchu.

Nejsi sám, kdo roní slzy, kdo cítí se vin, ano, tvůj šat skrápí slzy, slzy hříšných konkubín.

     Jsou pod tebou a pláčí, avšak jsou hříchem ztěžklé, jen slzy smutku, nahoru stoupat stačí.

Nahoru kde bílo je, hledíš tam, tam kde je spása a naděje.

      Ty teď člověče stojíš a je pozdě. Strašně se bojíš, uchyluješ se k vraždě.

  Pozdě člověče, tvé tělo je již dávno bez života, před tebou již nekončící mrazivá samota.

          Samotu, ano, ty teď jako hozen lvům.Omyl, hůře, nikdy nespatříš Boží trůn.

 Zhřešil jsi,teď  vrátit vše bys chtěl.

    Tak se probuď člověče, jen svou budoucnost ve snu jsi zřel.

Dostal jsi poslední možnost, teď jdi a žij dobře, vzpomeň na skromnost.

       Mysli, že sny se často plní, jak už to tak bývá.

Nezapomeň člověče, Bůh, ten se dívá…..