Anděl

Anděl

Byla jsi tak hrdá, už když jsme byli malí, vypadalas jako anděl, všichni ti to říkávali.

V noci, než odešla jsi spát, dívala ses do mraků, přála by sis asi létat, bez strachu a rozpaků.

Byla jsi mým andělem, hledělas mi do očí, věděla jsi jako já, že pouhá snaha nestačí.

Byla jsi tak pyšná, dotkla by ses špičky světa, tolikrát jsi šeptávala: Každý přece létá.

R: Buď si jistá, andílku, navždy jsi v mém srdci schoulená.

Životem polámaná křídla líbal bych ti od večera do rána.

Tak buď si jistá, že pokaždé, když ulehávám na polštář,

přeji si jen jediné, aby zase hledělas mi tváří v tvář.

Sedáváš si na měsíc a víříš hvězdný prach, snad políbení pošleš mi, ať nemusím mít strach,

že už jsi zapomněla na mou křehkou duši, to se stát však nemůže, mé srdce nahlas buší.

Občas děsí mě tvá pýcha, neb ta předchází pád, míříš příliš vysoko a i přesto tě mám rád.

Možná až když spadneš, teprve potom pochopíš, že ve dvou se to lépe táhne, že mnohem víc vydržíš.

R: Buď si jistá, andílku, navždy jsi v mém srdci schoulená.

Životem polámaná křídla líbal bych ti od večera do rána.

Tak buď si jistá, že pokaždé, když ulehávám na polštář,

Přeji si jen jediné, aby zase hledělas mi tváří v tvář.

Nacházím tvá křídla, jež jsou všude rozházena, děsí mě ta rudá krev, co na zemi je nanesená.

Nemohla jsi tušit, že tak vysoko nemůžeš? Každý anděl zemře a ta pravda bolí víc než lež.

Tak už nejsi andělem a já jsem tady sám, snad navrátím ti hrdost, když polibek ti dám.

Je to tolik smutné, ale vlastně tím nic nekončí, neboj, zase budeš létat, jen dívej se mi do očí.

 R: Buď si jistá, andílku, navždy jsi v mém srdci schoulená.

Životem polámaná křídla líbal bych ti od večera do rána.

Tak buď si jistá, že pokaždé, když ulehávám na polštář,

Přeji si jen jediné, aby zase hledělas mi tváří v tvář.