Platonie

Chci tě zpátky,
však nevím,jak říci to mám
v srdci máme vrásky,
bojím se,stále z tebe omdlívám

Nechat tě uletět
má bílá holubice
mé srdce bolí o to více

Jako dvě hrdličky
však nikdy nemůžeme být
vím,že o lásku se budeme přít

Nechat tě plavat rybko zlatá
budu nejspíš chtíti
svoje přání budeš raději jinému plniti

Kdo však topit v očích tvých se bude
když né já,kdo to teda bude?
Nechat se tebou pohltit už nebudu moct,
slyším jen sebe volat o pomoc.

Mráz v zádech tancuje mi
když tvé rty vzdalují se mi
neznám totiž lepší prožitek
než tvůj sladký polibek

Lásku však kazíme si sami
Je to osud...Venuše má krásné vnady,
Mars však netrefil se jí do nálady

Proč však mám tě stále rád???
 když máme každý jiný hrad.
Vítr na každého fičí jinak,
 stejný názor,stejná myšlenka...to tak!!!