Maso v kolejišti

Hmm - dík, zamyslím se nad tím. Asi poslední dvě fakt vynechám.

první tři jsou fajn, zbytek bych mít nemusela

Miroslawek: Ok, jasný, pořádně jsem to nepřečet, co jsi psal. Asi chápu, co myslíš, ale klidně se rozhovoř podrobněji, jestli máš čas a chuť. Rád si poslechnu, v čem dělám obecně chybu a pokusím se jí příště nedopouštět.

John Lenin: No to je jasne, jenze v pripade psychicke poruchy tady do toho vstupuje dalsi element - v depresi se clovek nechova logicky a jeho mozek je presvedceny, ze lepsi reseni neni. Ja sam trpim manio-depresivni bipolarni poruchou, což je prokleti a dar zároveň - je to nemoc "geniu", (to samozřejmě neznamená, že zrovna já jsem geniální, ale rozhodně jsem velice tvůrčí) trpěla jí spousta vyjmečných osobností a je provázená zvýšenou kreativitou v manickém obdobi, ale bohužel současně vysokou pravděpodobností sebevrazedneho jednani v obdobi deprese). Mám za sebou v mládí jeden velice úspěšný pokus o sebevraždu (3 dny v komatu a záchrana jen zázrakem - viz. http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=66171&akce=readcritics&crit=3391653). Problém je, že člověk v depresi neřeší věci logicky a není toho ani schopen. Bez pomoci a hlavně podpory okolí často nepřežije.

tak to rozhodně nemyslím

Jak to přesně myslíš? Jako že jestli se to stalo nebo nestalo? No stalo už hodněkrát, ale tohle není žádná konkrétní situace.

je jistý rozdíl mezi deskriptivním a imaginativním psaním, obojí má své místo, účel a formu... ale dle mého jsi se v tom ještě nezorientoval...

Určitě je to tak............. a na pravopise tolik nezáleží.Neroušek vzkazuje mladému básníkovi:Na to ser!*****

Jinak - já se omlouvám za tu dyslexii, bohužel ty chyby dělám pořád. Nejde to nijak přeučit, je to prostě porucha mozku.

Díky za podporu, Nero! Snad je to tak.

Je to dobrá báseň a navíc je tady z komentáře básníka vidět,že i v hlavě to má srovnané.Neroušek chválí.*****

Jasny. A ja to blb na to dokonce opravil! :D

(Ještě dovysvětlím - vadí mi třeba takovej ten klasickej přístup - tak se zabij a neobtěžuj svejma problémama ostatní) Ale on ten dotyčný třeba právě proto chce ty ostatní tím obtěžovat. Já nevím, já bych do metra asi neskočil, i když jsem nad tím uvažoval a právě to bylo inspirací téhle věci - já bych to udělal tiše a v soukromí právě proto, abych nikoho neobtěžoval. Ale v tom je právě to nebezpečí lhostejnosti. Ve skutečnosti si myslím, že je prostě dobré, když ta zbytečná smrt alespoň někoho obtěžuje. Třeba příště ten dav někomu pomůže alespoň proto, aby se jim případně nespozdilo metro, když už ne proto, že je to správné...

Jinak - přiznávám, jsem trochu cynik, ale jen proto, abych tragičnost některých věcí ještě zdůraznil. Snažím se najít balanc mezi šokováním syrovostí a jistou odlehčeností tématu do roviny studia psychologie tohoto světa, který je sám o sobě dost cynický. Něco jako když řeknu: Vždyť se nic nestalo, jen si to další magor hodil, že lidi? Prostě určitá ironie.

Mimochodem - který části myslíš? Možná taky částečně nedorozumnění ve výrazových prostředcích. Můžeš konkretizovat, která věta? Dík. Když tak to opravím.

Ne, je to fantazie, která se nestala, ale mohla se bohužel stát. Ironický nádech je navíc prostředkem jak bojovat s něčím, s čím se bojuje jinak jen těžce - lhostejností, smrtí, předsudky....