Velká knihovna

Doma mám velkou knihovnu…

V centru je ze skla vitrínka

s knihami plnými reality.

Sem nezabloudí vzpomínka…

Já ji každý den otvírám,

sebe v ní často popírám.

Vzrušení a nuda jsou v ní slity.

V polici napravo mám jiné knihy.

V nich si čtu někdy o pomoci.

Ty zbavují mé srdce tíhy…

S nimi se často raduji,

na knížky z vitríny žaluji

a spát pak chodím po půlnoci.

Nalevo, blízko od televize,

je plno laciného braku

s příběhy co postrádaly vize…

Pokličku z hrnce odklopily.

V dlaních mi oheň roztopily,

v trvání bouřkového mraku.

V podkroví jsou nedopsané knížky.

Život je zkouškami tvaruje.

Občas se na ně dívám z výšky…

Úhledně snažím se je psát.

Sám sobě musím někdy lhát.

Čtení z nich mi radost daruje.

Dole mám díla v černé kůži.

Osud tam nenadále stírá prach.

To se pak mé myšlenky úží…

Při čtení hltám chladný vzduch.

V řádcích se zjevuje mi Bůh

a celého mě zaplavuje strach.

Úplně nahoře je přihrádka

a z ní se krásná vůně line.

Pro moji kytku je to zahrádka…

Tu chtěl bych neustále číst!

Knížku co jediný má list!

Dál pavouček svou nitku vine.

Doma mám velkou knihovnu…