Poslední den

Spousta lidí by podle mého názoru psala, jak by si ten poslední den užila. Ale kdybychom se vžili do osoby, která má opravdu jen jeden den ke všemu co si kdy přála, vypadalo by to mnohem jinak. Nikdo by ani nepomyslel, čím by si chtěl těch pár posledních hodin zpříjemnit. Já osobně bych tomu nechtěl věřit, neustále bych si opakoval, že to není možné, tohle se přece nemůže stát mě, na světě je přes šest miliard lidí a zrovna mě by zbýval jeden, pouhý jeden den.

Zdravému člověku se nemůže stát nic horšího, něž že přijde o všechny své iluze. Většina lidí si plánuje svoji budoucnost v těch nejjasnějších barvách. A potom přijde jeden nešťastný okamžik, a rázem o všechno přijde. Milně si obrovské množství lidí myslí, že když zprávu o blížící se smrti prozradí dotyčnému člověku mírně, že to bude daleko méně bolet. V žádném případě. Přece jen je to sdělení o smrti a na tom už nemá tón nebo barva hlasu význam. Sáhněme si všichni do svědomí, a uvědomme si, kdo by takovou zprávu chtěl slyšet, ať už láskyplně nebo narovinu.  Mě osobně by na tom ani tak nezáleželo. Jen bych se začal strašně litovat. Nikoho bych nechtěl vidět ani slyšet, uzavřel bych se do sebe.

V tuto chvíli záleží na vnitřní síle dotyčného, nezáleží na způsobu smrti ale poprat se s faktem že zítřek už nebude. V člověku se začne probouzet svědomí, vzpomene si na zážitky, které jakoby nikdy neprožil a bude jen bláhově vzpomínat. Uvědomí si, kolika lidem ublížil, a kolika lidem má co říct.

Jak jsem řekl na začátku, kdyby se to stalo mně, začal bych se hrozně litovat. Po čase bych se chtěl vidět se svými nejbližšími a pomalu bych se s nimi začal loučit. Rozhodně bych věděl, že by to pro ně nebylo lehké, ale ten kdo umírá, jsem přece já. Na smrtelné posteli bych viděl věci, které by mi nikdy nedošli, uvědomil bych si, co pro mě moje rodina znamená, ale budu proklínat celý svět, že mi to nedošlo dřív. V hlavě by mi kolovala hromada otázek. Co bude dál? Existuje bůh? A jestli ano, půjdu do nebe nebo do pekla? Jestli ne, tak co semnou bude? Narodím se znovu? V tento moment si položíte nejdůležitější otázku ze všech, zanechal jsem za sebou něco, nebo až zemřu, bude na mě dočista zapomenuto? Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Náš život si budou pamatovat ti, kteří nám ho pomohli žít.

Snad každý si již položil otázku, jaký je smysl života? Jasná odpověď neexistuje, protože smysl života se u každého z nás liší. Jsou i tací, kteří při pohledu na dnešní svět, pochybují, že život má nějaký hlubší smysl. Třeba ani nemá cenu se zabývat touto otázkou, protože základní smysl života spočívá v naší normální lidské existenci. Kdo ví ...