Dávno z učňáku

Víš,ségra, když jsi vždycky přijela po roce domů, nevěděla jsi nic ,nešlas ani do kina.....Já nechápal, jak tady vůbec můžeš žít.Pak jsme se přesunuli dozadu za barák, dali cígo,..ale ani ten plamínek ti nesvítil. A ten tvůj tak stál-nebyl jsem jediný, kdo nevěděl,k am před ním schovat oči....a pak jsi odjela a všechno bylo zase jak předtím-mamka občas brečela, táta měl ty podlitý oči a dny se táhly jak rozladěná harmonika.....kdy jsem chtěl chodit po Praze a bavit se s bezdomovcema, nebýt hlavně tady, na vsi, u krav....myslel jsem, že když pudu na vojnu,že to mám za pár, za chvilku jsem zas doma...no ale nějak se to celý ...přemejšlel jsem,proč jsi mi tenkrát řekla,že jsem kretén, běžel jsem přes celý letiště a padal už na hubu,když ty jsi stála u vrátnice,slušelo ti to....neposlouchalas...ještě to tak pořád děláš?