Loučení

V jeden den, když svět se smál,

anděl mi tě daroval.

Chytil jsi mě za ruku mou,

já kráčela jsem za tebou.

V těžkých chvílích, v krásných dnech,

pomohl jsi mi chytit dech.

S tebou moje srdce plálo,

s tebou mě vždy štěstí hřálo.

Každou noc se mi zdál sen,

že v jeden čas nastane den,

jež bude naším rozsudkem,

a dál už půjdu se smutkem.

Ty jsi sladká říkal slova,

že spolu vždy se sejdem znova,

že nás nikdo nerozdělí,

navždy budem jenom svoji.

A já víru v tebe dala,

nad ničím si nezoufala.

Šťastná jako poupátko,

však hloupá jako děťátko.

Jednou, když jsem utíkala,

spadla jsem a dech si vzala.

Na tvářích mi slzy tály,

ostatní se kolem smáli.

Bez tvé ruky, bez tvé lásky,

bloudím světem bez nadsázky.

Bez tvých něžných slovíček,

jsem jen malý človíček.

V očích tmu a v srdci žal,

na rtech smutek, v duši kal.

Odešla i ze mě víra,

na to se snad neumírá.

Na lásku, co jsi mi vzal,

samotnou tu zanechal,

na bolest a utrpení,

bez nichž žádný život není,

 na smutek co tělem tančí,

který říká že vše končí,

na tohle se umírá,

a na to také zemřu já.