Deformace z povolání

Deformace z povolání.

Každé povolání zanechá na člověku své stopy. Většinou i v civilu poznáte,že někdo je učitelem, lékařem, nebo horníkem. Jak poznáte uklízečku?

Někdy podle vysušených rukou s polámanými nehty. Ale zjišťuji, že tahle jednotvárná a pomíjivá práce ovlivňuje i povahu. Uklízečky bývají buď zasmušilé a jako by nepřítomné, nebo naopak vstřícné až ochotné. Kdysi jsem takovou potkala, když jsem hledala ordinaci v nemocničním labyrintu. Dvouletý Míša si tenkrát rozrazil ret a já hledala zubní ordinaci, kam nás poslali z pohotovosti, protože zubaři dělají drobné stehy. Vůbec si nepamatuji jestli tam byl doktor, nebo doktorka, ale přesně si pamatuji uklízečku,která mi ukázala cestu a ochotně nás doprovodila až k ordinaci.

Už pátý měsíc pracuji jako uklízečka na místní ZŠ. Sice mám maturitu, ale taky dvě malé děti a rok na pracáku mi fakt stačil.

Začátky byly docela krušný, ale není to lepší, jen asi jiný, protože si zvykám. Možná se i měním, hlavně mé sebevědomí, které se brání úplnému úpadku tím, že chce o všem vědět a má potřebu být každému užitečné. Škoda, že tím můžu i někomu lézt na nervy. Tak sorry!!!