Monika

M to je milost co svým bytím mi dáváš
tím že mi píšeš když ostatní už spí
pak v mojich snech zas znovu vstáváš
když moje hlava už o tobě ví

O to je okouzlení jenž přišlo po údivu
údivu z tebe a z tvé krásné duše
jsi pěna z vody mlha při přílivu
nádherná kočka barvy čeré tuše

N to je naděje co v tobě zůstala
i když jsi byla plná beznaděje
tvou nadějí je Máša tvá malá
která se pořád tak nádherně směje

I to je ideál o kterém jsme oba snili
když jsme se neznali a byli každý sám
teď jsme se k sobě o kousek přiblížili
jsem moc rád že tě znám

K to je křída co jsem s ní kreslil srdce
u tebe na barák aby jsi věděla
že tebe hladit budou moje ruce
aby jsi už zase byla veselá

A to je absurdita že vyznávám ti lásku
když nevím kdo jsi, mám spousty důvodů
mé srdce táhneš za sebou na provázku
když za mnou stoupáš do schodů