Miako

Malá, s tváří panenky,
prochází se po mostě Kaiko na předměstí.
V džínách a s kapucí.
Svítání se prodírá skrze smog.

Miako dnes hledá lásku….


II.
Černá limuzína a čas se zpomalí.
Na Rikihu čekají andělé smrti s postříbřenými
devítimilimetrovkami.


Schovat se v náručí špinavé řeky,
v lůně nehybnosti…
Poslední dotek kovových lan,
mrazivá samota…
Vzdálené výstřely a tupá bolest kdesi v mase…


Rikihu padá,
voda jej přijímá a unáší.
Černí andělé s chtivou tváří…

III.

Zastřené slunce nad obzorem.
Miako se dotýká těla bez vlády,
Ještě dýchá…
Voda omývá bílou květinu na břehu a dívka sní.
Prázdnem probouzí oči neznámého…

---