Nostalgie...

:(

Nostalgie:

Tak jako nostalgie vzpomínek z minulých let,
co se nikdy nevrátí do dnešních dnů zpět,
tak jako první polibek cos od holky svý dostal,
či snad jako první facka co na nohách si obstál,
byli to dobrý časy co nevrátí se nikdy zpět,
jo dnes je jiná doba jiný lidi a jinej svět,
dnes by nikdo nepochopil to co kdysi bylo,
to že se lépe spalo lépe snilo a líp žilo.

Dnes to každý hledá a do budoucna hledí,
to že už to minulo jen to už dnes nikdo neví,
svět si myslí že bude lépe že budem zase žít,
že nebudeme v bídě dál jen v týhle době hnít,
dnes všude samá krize, lidi bez práce a smrt,
kdekdo vidí jistoty pak ale nakonec maj prd,
kdekdo zkouší předběhnou snad i vlastní stín,
ale někdo dává do zaječích a utíká za štěstím.

Dnes už není uniku ven z týhle rychlý doby,
stejně každej veme dolů po držce svý schody,
už pořekadla neplatí všichni přátelé jsou pryč,
od všech dveří co východ měli postrácel jsi klíč,
nemáš víc než to co v kapse jenom prach a nic,
a ti všichni kdo tě měli rádi ty prostě chtěli víc,
Teď pomýšlet že bylo kdysi všude všeho dost,
že nemusel jsi obávat se o lásku a o radost.

Pozdě toho myšlení cesty zpět už teď není,
čeká tě buď pustá smrt nebo temné vězení,
velkej a mocnej kontinent dnes zklamal svět,
podělal co jenom mohl teď už není cesty zpět,
podusil nás v krvi a pročesal nám vzpomínky,
mocně se jen nadechl a sfouknul naše plamínky,
ty plamínky co hořeli jak pro každé ho každý,
On dopustil se pohrdání a dopustil se vraždy.

Nikdo mu to neodpustí však není po něj trestu,
zhnusení a nenávist je vidět jen v mém gestu.
pokusil se zabít nás a zničit i naše paměti,
odhodil nás na stranu a označil nás havětí,
rád bych dožil svému konci důstojně a se ctí,
a chtěl bych užít života pak vychovat své děti,
nechci aby žili v bídě a neměli co na sebe,
nestačí dát hlavu vzhůru a prosit boha na nebe.

Zničili jsme svět tím jen že jsme slepě věřili,
tisíce let jen budovali a pohřbili jej za chvíli,
to vše díky všemu co na nohy nás mělo vězt,
co nemělo se pokazit a z cesty své nás svézt,
stalo se to bohůžel a můžem za to asi všichni,
že kráčeli jsme po okraji a vzhlíželi se v výhni,
Snad se příště nespálíme a snad všase uhnem,
teď už sbohem živote, jdeme bloudit temnem...

---