Nic - nicota - sám necítím nic

Jsem strom , sám nevím jak starý

les je hustý , stojíš tu vedle mě taky

chci se tě dotknout a vysvětlit.....

něž zhoustnou  černé mraky

Čekam tu tisíc let ale ty nevidíš

už čekám jen na ten den poslední - stén uslyšíš

pak možná se větrem - pohnou mé zesláblé větve

dotknou se Tebe a v ranním oparu se budeš citit v teple

Ale to již můj konec spečetil krůtý to čas

než všechno se vysvětlí , kdy lži vše prodlouží

lidi nicototní , penězma zkažení po moci toužící

přes kamarádů svých mrtvol kráčící

Tak stojí tu sám strom v hustém to lese

s osudem smířeným - již sním nic neotřese

Loučit se se světem

kde převládá černá

nikdo nic nechápe 

hledáním v tunelu trošičku světla.