Žatecko

Žatecko

Vprostřed lesů širá pláň,

Hroudy hlíny špiní dlaň.

Když na kvítí rosa padá,

Chmelnicím hold odevzdává.

V tu jarní dobu rudá zem,

Sbírá síly pro svůj den,

Pro den,kdy zelené trsy,

Lidské tělo prv okusí.

Za krátko však zelená se,

Pro krásu, jenž snadná zdá se.

- v jednoduchosti je krása,

Slunka svit je její spása.

Když za kopci v dáli zmírá,

Paprsek co zem otevírá,

Stovky hlávek okoření,

do sběru moc času není.

Na rudou zem pak vjedou stroje,

těch brigáníků, houfy, roje.

Všichni znají účel svůj,

chmel očešou stůj,co stůj.

Pak vůně zahalí můj kraj,

a každé město,každý háj,

ať je leden,nebo máj

zná žatecko -chmele ráj!