Mnoho zážitků za jeden pitomej den!

,,Ahoj, jsem doma!“ zkouším, jestli někdo odpoví a tím bych se zrovna dozvěděla, kdo všechno je doma. ,,Čus ségra!“ pozdraví mě můj 19ti letý bráška sedící v kuchyni. ,,Kde je máma s Peťou?“ zeptám se a vzápětí slyším odpověď. ,, Jeli někam nakupovat.“ ,, Zase tam maj nějaký slevy?“ Naše 15ti letá sestřička totiž vyhledává slevy, aby si mohla nakoupit oblečení a boty za menší částky peněz. ,, Prej tam maj nějaký suprově úžasný botičky!“ napodobí Ondra naší sestřičku a oba se začneme smát. Najednou uslyšíme hlasy a do kuchyně vchází Peťa s mamkou. Peťa v ruce drží svítivě žlutý žabky a vítězoslavně se směje:,, Byly poslední a já se o ně doslova prala!“ Oba se podíváme na mamku s otázkou v očích. ,,Jo, už je to tak.“odpoví na naše tázavé pohledy. Poté se bratr začne zajímat o obsah nákupní tašky a já radši vyklízím pole… Ve svém pokoji, kde mám stěny natřené na světle žluto, jsem si lehla na postel a přemýšlela nad tím, jak jsem šťastná! ,,Alčo, večeře!“volá z kuchyně mamka. Jsem zvědavá, co dneska bude… U stolu sedí už všichni i táta! Sednu si na své místo a mamka přinese všem talíře se špagetami a omáčkou. Táta nás všechny přejede pohledem, potom koukne na mamku a začne. ,,Rád bych vám něco řekl, s maminkou jsme spolu už 20 let,“ to nezní moc dobře,,a já se asi znova zamiloval do…“ všichni zadržíme dech ,,…do mé kolegyně z práce, Soni. Máme se rádi a já se rozhodl se k ní přestěhovat“ mamce kape z oka slza,,a takže se s vaší maminkou budeme rozvádět…-‘‘ ,,Už si s ní spal?“ Jak dlouho mámu podvádíš?!“ vybuchla jsem. Mamka začne už opravdu brečet a já všem oznámím, hlavně na tátu se dlouze podívám. ,,Už mě přešla chuť k jídlu, jdu ven!“ Všechny tam nechám, z věšáku vezmu vodítko pro Sandy, našeho labradora, a vyběhnu ven do parku. Začnu brečet, běžím a zastavím se až u malého rybníka. Tam si sednu na zem a brečím a brečím… Sandy pobíhá okolo a zničehonic začne štěkat! Slyším kroky a přede mnou stojí…….. ten nejhezčí kluk na světě. Přisedne si ke mně, ale nic neříká, oba pozorujeme rybník. Když se Sandy znova rozštěká, ten kluk vedle se konečně vzpamatuje a zeptá se. ,,Špatný den?“ Já si uvědomím, že mám asi rozmazaný oči a vypadám příšerně, začnu si oči utírat rukou a ten kluk se usměje, podá mi kapesník a složí mi kompliment. ,,Nevypadáš zas tak hrozně!“ Já se na něj usměji a odpovím na otázku. ,,Tak napůl.“ Nejdřív nechápe, ale pak si vzpomene na první otázku. ,,Jak tomu mám rozumět?“ zeptá se. ,,Máš tomu rozumět tak, že odpoledne to bylo dobrý,ale teď,večer, je to noční můra.“ ,, A můžu se zeptat, co se ti stalo?“ Moc se mi nechce cizímu, i když hezkému klukovi něco říkat, ale musím to ze sebe dostat. ,,Takže“začnu,,odpoledne to bylo skvělý, protože jsem byla s Tomem, mým klukem, venku. No a teď, teda asi před půl hodinou nám táta řekl, že má milenku a s mámou se rozvádí!“ začnu zase brečet. On mě vezme do náruče a začne mi do ucha šeptat. ,,Já vím, je to hrozný, ale časem si na to zvykneš a už ti to ani nepřijde tak hrozný…“ ,, Ale jak ty to můžeš vědět?“vzlykám. ,, Mě se rodiče rozvedli před 3 roky, to mi bylo 14.“ ,,Promiň!“ ,,To je v pohodě.“ Asi ještě hodinu jsme si tam povídali, je to skvělý kluk, mimochodem, jmenuje se Jakub. Domů jsem přišla až kolem devátý. Sandy už byla tak utahaná, že když si lehla do svého ,,spacího“ koše, hned usnula. Já si uvařila kafe, vzala si balíček sušenek a po schodech vyšla do svého pokoje. Hrnek a sušenky položím na stůl a kouknu na mobil, mám nepřijatý hovor od Toma a jednu smsku, taky, od Toma. Copak asi píše? Otvírám zprávu a čtu. ,,Až budeš mít čas, zavolej, ještě dnes! Je to pro tvoje dobro…Tom“ Jsem zmatená, co asi může chtít? Abych to zjistila, hned mu volám. Chvíli trvá než to vezme: ,,Čau Alčo, nemohl sem se ti dovolat, kde jsi byla?“ ,,To teď není podstatný, co se stalo?“ ,,No tak už jí to řekni.“ Slyším holčičí hlas v telefonu, to asi nebude maminka… ,,Já…no…mám holku. Sorry, ale…dávám ti…no…prostě kopačky.“koktá a zavěsí. To je fakt zlý sen! Už zase brečím. Děs!

---