Přátelství

Přátelství

                „Přátelství, to je někdy víc než láska…“ to se zpívá v jedné krásné, české písničce. Ale ne pro každého jsou tato slova pravdivá, ne každý má takové pochopení pro tento „cit“ a ne pro každého je to tak důležité.

                Někdo má mnoho přátel (nebo spíše známých) a ani nevnímá jejich velkou cenu. Ale v takovém případě to většinou nejsou opravdoví přátelé. Jsou to pouze lidé, se kterými si rozumí, pokud to vyhovuje všem stranám. Takový vztah bývá oboustranně prospěšný, ale málokdy je skutečný. Většinou to nebývají praví přátelé, kteří nám pomohou, když to potřebuju, ale ani my nejsme ochotni podat pomocnou ruku jim. Takové vztahy jsou důležité a nutné, ale stejně tak lidé potřebují opravdové přátele. Potřebují kamarády, kteří jim jsou stále oporou, nezradí je a umí je vyslechnout. Přátelé totiž nechtějí jen poslouchat radosti druhých, ale umí si vyslechnout i jejich starosti. Přátelé nečekají, až se zeptáš, jak se mají, ale sami přijdou a zeptají se, jak se máš ty. Přátelé tě neutěšují, když pláčeš, ale pláčou s tebou. Pravý přítel je ten, který přichází, právě když se všichni ostatní rozhodli odejít. Podle mě, je to člověk, který dokáže rozesmát, a pobavit. Nikdy s ním není nuda. Věří mým snům a nezrazuje mě od mých plánů, ale ne druhou stranu mi umí do očí říct, kdy dělám chybu, a kdy je moje snaha už marná. Je to člověk, který by za mě strčil ruku do ohně, a nikdy by mě nezradil, ale na druhou stranu bych to samé udělala já pro ně. Myslím si, že v přátelství je to stejně jako v lásce. Člověk nesmí čekat, že za svou snahu bude odměněn. Nikdo by neměl chtít stejně dostávat, jako dává.

                Já sama mám hrozně lidí, na kterých mi opravdu záleží, a já vím, že i jim záleží na mně. Na druhou stranu mám kolem sebe jen obyčejné kamarády, se kterými mi je dobře, ale jen, když je „hezké počasí“. Ale i to jsou lidé, jichž si nesmírně vážím. Neznám je tak dokonale jako své nejbližší, ale rozumíme si a chápeme se. Svět je obrovský a žije na něm mnoho lidí. Přesto jsou někdy chvíle, kdy si člověk přijde sám. Mrzí mě, když někdo nemá to štěstí říct, že poznal, c to znamená mít opravdového přítele, protože já to říct můžu. A je to nejhezčí věta na světě: „Já mám opravdového kamaráda!“