Pro Romanu

Pro Romanu

Poraďte prosím, pane básníku.

Na báseň pár veršů, pro mou dívku.

Zajisté, jen řekni oni což. Jaká je?

Je mladá a krásná, jako čerstvý květ lilie.

A dál? Něco víc, ať vím.

Ať svými slovy správně ji vybarvím.

Tedy vezměte štětec, když barvit chcete.

Barev zdravých a hravých namíchejte.

Já povedu vaši ruku po růži v její tváři.

Po všech koutech těla a duší, co v očích mích září.

Vezměte z palety hnědou a oči lesklé vymalujte.

(jako pamlsek dítěte)

Pak obtáhněte je kol barvou mile bledou v růžovém odstínu,

jen to nepřehánějte.

Poté ruce vlídné, přidat k tělu jen.

Co češou vlasy tmavé ráno co ráno, den co den.

Přidat k tělu oblých boků.

Jako kraje kopců, jež nepřejdete za sto roků.

Přidejte je k tělu v ladné linii.

Při kterém svou touhu, aniž bych chtěl, neskryji.

Pak už jen nohou nechte vyrůst, jež vynáší až k nebesům tu krásu.

Děkuji, pane básníku, vaše dílo mne přivádí do úžasu.