PROČ jezdit autem, a NE hromadkou.

Snad každý je stejného názoru jako já. Tedy toho, že jezdit autem místo hromadnou dopravou je rychlejší. Proto když mi zavolal spolužák z vysoké, že pojede v neděli kolem osmé do Brna z Prahy autem, a může mě nabrat, neváhal jsem.
V osm hodin večer před mým domem zastavilo vzdušné auto, vystoupili z něj dva rozculení kamarádi a slečna se zadečkem pevnějším než louskáček na ořechy.
Během pěti minut se rozhodlo o tom, že se po příjezdu do Brna jde na pivo.
Já protestoval. Pracoval jsem v tu dobu jako realitní makléř, a druhý den jsem musel sedět v devět ráno na poradě. Tam jsem se chystal přijít ve stylu zbitého psa, jelikož jsem za minulý týden ani nehrábl na práci. Byl jsem flákač a šéfové mi to už moc netorelovali, ale stále ve mně viděli poteciál a snažili se mi pomoci.

Nakonec jsem dosáhl určitého kompromisu ve prospěch alkoholu: Půjdeme na jedno trojpivo, pak jdeme na byt, kde já budu pracovat. Ráno obvolám klienty a v devět hurá na poradu.

Zkrátka měli jsme žízeň, a tak jsme lačně vyrazili do putiky, jen co jsme dorazili. Vsadím se, že jsem měl v krvi víc jak dvě promile dřív, než vychladl motor.

V hospodě jsme zahájili konverzaci vyslopáním čtyřech jedenáctek s nálepkou starobrna a viseli jsme na vlhkých rtech slečny Haničky, ze kterých vycházel jeden oplzlý dvojsmysl za druhým, což nám dávalo předem plané naděje. A v rozkrocích se zbudoval nejden stan.
Ihned bylo jasné že trojpívo to nebude a že tam skončíme s větším úlovkem. Značnou vinu dávám obsluze, což byl příjemný gay, který před Vás postavil další škopek dřív, než jste u toho předchozího dohlédli na dno. Po několika pivech mě kamarád představil slečně Zelené, což byla překrásně vonící mladá dáma oděna do tančících zelených křivek. A pro srandu mi ukázal, co je to zelený voko. Byla to dobrota.

Pivo, zelená, pivo a zelená, zelená, zelená.

"Haničkoooo! Pooojď dej si s náma zelenou!"
"Dyš já se musim zejtra učit!" na to se můj masitý kamarád Luboš zvedl, ukazovák a prostředníček jeho pravé ruky vytvořily velké V, kterým zuřivě bodal do očí svých a Hančiných se slovy: "Kurva ženská! Fšechno bude v pořádku! Všechno! Slibuju! Všechno tě naučim!"
"Tak jo." hlesla tiše.
Hodný gaybarman se rozzářil, dábělsky se usmál a bleskově podojil lahev zelené.

Zelená, zelená, zelená, jako brzda pivo, zelená, zelená.

Mile jsme se bavili a oči se nám otupily jako kosa o kámen. Na spodní ret jsem si položil cigaretu. Bystře jsem si ji zapálil správným koncem, za což jsem si sám od sebe vysloužil pochvalu. Nakráčel jsem si to k jukeboxu, nasázel tam KISS, AC/DC, GnR, Raibow a Alice Cooper. Barmanovi to málem podrazilo nohy vzrušením a nalil mi panáka zelené za můj očividný vkus. Trochu mě to zmátlo, mám totiž rock za chlapskou hudbu.

Další konverzaci s jukeboxem měla slečna Hanička, která se nad ním nakláněla, prsa se ji třela o knoflíky a zadeček se překrásně pohupoval v rytmu „No more Mr. Nice guy!“ Nasázela si tam Madonu, Beyonce a další holky, které z ní prý udělají zvíře.

Pivo, dvojitá zelená, RUM!

Lubošův tupý pohled sledoval každý pohyb Hačiných boků, která si už vylezla na stůl a předváděla nám to, na co jsme si sáhnnout nesměli. Luboš vypadal jako starý zpitý Sarajevec a z úst mu vedle čůrku slin vycházela věta: „Joooo říkej mi dědečku krásko!“ Hlavu měl zaklopenou div mu neupadla. Krevní oběh si chladil s pomocí piva v pravé ruce. A opět si ho ohříval rukou levou. Já s druhým kamarádem Jarošem stál opodál. Střídavě jsme upíjeli, kouřili a sledovali překrásnou dívku a jejího „dědečka“.

Jaroš tomu po chvíli podlehl a začal kolem Haniččina stolu nakračovat opatrně jako koloušek. Když mu však ten krásný pupík naznačil, aby ho následoval, s dětskou radostí vyskočil na stůl, serval ze sebe tričko a pištěl radostí jak málá holka.

Barmanův zrak se rázem přilepil na Jarošovy bradavky. Třesoucí se pravou rukou sáhl po láhvi whisky a nalil dva panáky, které fascinovaně podal tanečníkům se slovy: „Pijte to je na mě! Pijte! Nepřestávejte! Masíčko, masíčko!“

Po chvíli se mu „vrátil pohled do očí“, rychle vytasil mobil a vše si fotil. Já tančivě poskakoval na baru, s cigárem v ruce, srážel skleničky, boural do televizních obrazovek nad hlavou a přes rameno jsem směrem k barmanovi házel omluvy.

Okno

Stáhl jsem Haničce spolu s Jarošem podprsenku, facka jak trám, okno, okno.

Ležel jsem v pokoji a všichni jsme se smáli, krmil jsem Haničku svačinou z domova. Byly to rohlíky se šunkou a já je se zaujetím namáčel do medu. V tu chvíli to chutnalo naprosto fantasticky. Okno.

V 11 ráno jsem se úplně rozlámaný probudil ve vaně. (oblečeý, přikrytý dekou a naprosto čistý!) Poradu jsem nestihl, na práci ani nesáhl. Všecho bylo v prdeli. Celá moje kariéra, kterou jsem si maloval, jak budu mít peníze a respektu hodnou práci byla v háji. Tohle jsem už vážně podělal. Nepřijít na poradu a takhle se ožrat je ubohost. Cítil jsem jako povinost dát výpověď. Bylo mi to hloupé už kvůli šéfům.

Nejdřív jsem zavolal mému nádherně línému kamarádovi ze střední školy a poprosil ho, jestli u něj v práci není volné místo. Díky bohu bylo. Druhý telefonát byl do realití kanceláře. Se strachem a kocovinou jsem kostrbatě vylíčil, jestli bych mohl dát výpověď.

„Jeeeeeeeey! To víš že jo!“ smál se můj šéf. „to vůbec není problém, přijď co nejdřív.“ říkal jsem si, že můj strach z toho, že se jim po mě bude stýskat a nebudou o mě chtít přijít, byl naprosto zbytečný.

A víte co? V pondělí jdu na přijímací pohovor do jednoho pražského bistra s vegetariánskou kuchyní, kde budu brát 70 korun čistého na hodinu a jsem spokojený. Necítím stres z práce, žádnou úzkost a jen se teším do nové ho prostředí, kde budu mít klid. Nebýt té akce, tak dělám práci která mě nebaví minimálně ještě měsíc a musel bych si hledat nové bydlení v Brně.

A to vše jsem objevil jen díky tomu, že jsem se nalámal jak zvíře, protože jsem jel autem s kamarády.

Mějte se pěkně, a nebuďte na mě nasraní :-)