Proč jsou labutě bílé

Proč jsou labutě bílé Ve vesnici byla tma, na nebi nebyla vidět ani jedna hvězda, na rybníku tiše naříkaly tři černé labutě. Vesnici pohltila tma, kdyby někdo vyšel z domu ven a ušel pár kroků k lesu, svůj domov by ve tmě nenašel. Z okna jednoho domu vycházela malinká záře svíčky postavené na stolečku v malém pokoji. Pokoj patřil dívce Kamile,dceři zdejšího starosty.Kamila se ráda procházela lesem,vymýšlela si příběhy o elfech,vílách,vlkodlacích,hejkalech a mnoha dalších fantastických bytostí.Její matka jí nabádala, ať do lesa nechodí,že tam žijí podivná stvoření, která by jí mohla ublížit.Ale Kamila se nebála, naopak chtěla se s nimi jednou setkat na rozdíl od všech ostatních dětí i dospělých, ti všichni se lesa báli a nikdy do něj ani nohou nevkročili, dokonce ani ve dne. Kamila si každé ráno sedávala k rybníku na kterém plavaly černé labutě o kterých se říkalo kvůli jejich černé barvě že to jsou pekelní ptáci,kteří nosí smůlu. Když si Kamila sedla na kraj rybníku černé labutě k ní připlavaly a ona je hladila a zapisovala si své myšlenky do sešitu v hnědé kůži. Kousek od rybníku žila stará žena Karlofa, která pokaždé když Kamilu spatřila sedět u labutí,křičela na ní: ,,Odejdi od těch pekelných ptáků!Budeš mít smůlu a nakazíš jí celou vesnici,ty čarodějko!. Kamilu dříve mrzelo, že o ní lidé říkají špatné věci jen proto že se nebojí lesů a labutí, postupem času si však zvykla a když o ní někdo mluvil dělala že je neslyší. Nechápala,proč se lidé labutí bojí, vždyť jsou tak nádherné, je sice pravda, že jejich černá barva lidi zastrašuje,ale i stou barvou svého peří jsou neobyčejně krásné a kouzelné. Lidé by je měli obdivovat a ne se jich bát. Kdyby měly světlejší barvu, určitě by se jich nebáli a labutě by nebyly tak smutné. Kamila se rozhodla že do svého sešitu napíše příběh o proměně labutí. A to právě teď ve svém pokoji dělala. Seděla tiše na posteli ,poslouchala zvuky noci a ve slabé záři svíčky ,která pomalu dohořívala ,psala svůj labutí příběh. Věděla že ho musí psát po nocích nebo ráno u rybníku ,jelikož kdyby jí uviděl její otec ,jak zase něco smolí ,sešit by jí vzal a s příběhem by bylo amen. Kamilini rodiče si o ni dělali velké starosti byla totiž jak už víte úplně jiná než všechny děti z vesnice. Zatím co oni si spolu hráli ,ona psala ,chodila k prokletým labutím a procházela se lesem. Ad´ jí rodiče řekli cokoliv děsivého o lese nebo labutích a čekali že se začne bát ,Kamila tam začala chodívat stále častěji. Pomalu vycházelo slunce začalo ozařovat jednotlivé domy ,probudilo kohouty ze všech kurníků a ti se dali do hlasitého kokrhání. Kamila se leknutím vzbudila ,její sešit ležel na zemi otevřený uprostřed. Rychle ho zvedla ze země a přečetla si vše ,co zatím napsala. Místo černých labutí si vymyslela ,že labutě budou šedé. Spokojeně sešit zavřela ,oblékla se do svého každodenního oblečení ,které se skládalo z dlouhé černé sukně a bílé halenky bez rukávů. Šla se nasnídat a hned jak se najedla vzala svůj sešit a rozběhla se k labutím. Venku vál příjemný teplý větřík který si pohrával s labutím peřím.Kamila přišla k rybníku ,sedla si na břeh a zírala na šedé labutě blížící se k ní ,začala je s úsměvem hladit po třpytícím se peří v záři ranního slunce. Labutě se prohlížely na vodní hladině a Kamile se zdálo, že se usmívají. V tom si vzpomněla na svůj příběh v sešitě a překvapeně si uvědomila že se stalo vše co do sešitu napsala. Zvedla ho ze země nalistovala poslední stránku a začala psát. Psala tak dlouho dokud její tvář v houstnoucí tmě neozářila perleťová záře ,Kamila dopsala závěr svého příběhu a rychle se podívala na místo odkud záře vycházela. Zůstala strnule sedět ,sledovala jak perleťová záře krouží kolem labutí a mění jejich popelově šedé peří na nádherně sněžně bílé. Když záře ustala pluly před Kamilou nádherné oslnivě bílé labutě s hrdě vztyčenými hlavami. Kamila rychle vstala pohladila labutě a se šťastným úsměvem běžela do vesnice aby všem ukázala ty ptáky kterých se tak báli. Od toho dne co se černé labutě díky Kamile a jejímu příběhu proměnily v krásné bílé ptáky se jich lidé bát přestali a Kamilu začali mít všichni rádi.

---