Pomeranč

Napsáno dva týdny před Vánocemi 2007...

Byly Vánoce a město na bulváru pořádalo tradiční trhy, které se táhly celým centrem jako had. Všude byly davy lidí, na ulici hrály koledy, billboardy hlásaly vánoční přání...

Mary trhy milovala. Procházela je pravidelně každý rok. Kupovala na nich pochoutky na štědrovečerní stůl, ale z velké části jen vstřebávala všechnu jejich kouzelnou atmosféru. Tu a tam přičichla ke skořici, zacinkala si pro radost z malinkých zvonečků nebo sledovala nekonečnou rozličnost betlémů, které měla tolik ráda.

Zastavila se u stánku s ovocem. Chtěla něco sladkého, na čem by si smlsla. Že by si vzala hroznové víno? Nebo jablíčko? Prodavač vyřešil její nerozhodnost a do ruky jí vložil velký, křiklavě oranžový pomeranč. Vypadal, jako kdyby ho zrovna utrhli někde v orientu. Určitě bude strašně moc dobrý, sladký a šťavnatý. Mary radostně pohlédla na prodavače. Vytáhla z kapsy papírovou bankovku, ale prodavač kroutil hlavou, že to nestojí vůbec za řeč. Mary na něj vděčně mrkla a už šla zase dál.

Precizně odloupávala šlupku z pomeranče, aby na něm zůstalo co nejméně bílého povlaku. Svou prací byla natolik zaujatá, že si nevšimla uspěchaného, nervózního pána s vánočním stromkem, který do ní neurvale strčil, až jí pomeranč vyklouzl z ruky a odkutálel se neznámo kam.

Mary byla trochu rozesmutnělá, ale u stánku s oříšky na ztracený pomeranč úplně zapomněla.

---