Co mě na světě nejvíc těší

Pár roztřesených kolen hledá těžiště,
pod chodidly není zem, ale jeviště.
Musím začít dýchat pozvolna,
dřív než se zvedne opona!


Potom, snad jako ve snu,
slyším nejkrásnější zvuk,
diváci tleskají!
Zbožňuji tenhle "hluk"!


Nad pár dřevěných prken nic a nikdo není,
mě už zbývá jen doufat, že to není snění.
Kýmkoli já mohu být,
v tuto slavnou chvíli,
dámám, pánům, mladým starým,
předvádím svou píli.

Ať jsem holka, čaroděj, či drak,
kostým, lidé, scénář,
mě vznáší do oblak.

Jednání první, druhé, třetí,
Vážení, tady mi čas nejrychleji letí!

...Počkat, slyším známý zvuk,
dlaně celého divadla tleskají!
A já? - V tu chvíli ani muk.


Nic lepšího pro mě není,
než potlesk za skvělé představení.