Tak jsem žil...

Zkus pohladit lásku i když bolí

zkus pohladit ježka i když píchá

zkus pohladit víru i když nevěříš

zkus pohladit něhu i když ji nevidíš.

Vem do dlaně kámen a sevři jeho sílu

vem do dlaně ptáčka a vznes se k nebesům

vem do dlaně lístek a staň se větrem

vem do dlaně vodu a přejdi oceán.

Zavři oči a staň se pískem na věčné poušti

zavři oči a staň se ohněm co duši pálí

zavři oči a staň se mlhou, která se rozplyne

zavři oči a staň se duhou na nebi blankytném.

Pohlaď co umíš, stiskni co cítíš,

představ si co dovedeš

můžeš být bouří, můžeš být vánkem

rozdmýchat vášeň i sfouknout naději.

Jsi svým pánem a zároveň si sloužíš

jen ty sám to všechno dovedeš

dokážeš kázat, dokážeš běsnit

a zároveň být beránkem.

Až najdeš po čem toužíš,

až srdce své poslechneš

budeš vědět proč jsi tady

a za kým vlastně jdeš.

Za svoji touhou, za svým snem

a svou nadějí

 za svým dětstvím, za svou láskou

za posledním jednáním.

Opona padá, však potlesk neslyšíš

jsi divákem, jsi hercem a jednou to pochopíš

až to všechno, všecičko uchopíš

a řekneš si

 tak jsem žil…